Rostlinolékařský portál

Většina druhů z čeledi tykvovitých.

Na napadených plodech vpadlé, tmavě zelené skvrny, s typickými kapkami mléčně zbarveného gumovitého klejotoku. Za vlhka se skvrny pokrývají černozeleným sametovým povlakem houby. Hniloba proniká hluboko do plodů. Výjimečně se vytvářejí nepravidelné skvrny s tmavým okrajem i na lodyhách a listech.

Houba přežívá na rostlinných zbytcích až 3 roky. Kromě toho přežívá i na osivu. Chorobu podporuje jednostranné hnojení statkovými hnojivy, kolísání teplot, celkově nižší teploty (optimum 17 °C), vysoká vzdušná vlhkost,hustý spon a nedostatečné větrání.

Závažnější škody pouze u starších odrůd rychlených okurek. Novější odrůdy jsou již geneticky odolné.

Nepřímá opatření představují obecně známé a prakticky využívané agrotechnické postupy, které jsou založeny na vytváření optimálních podmínek pro růst a vývoj rostlin a naopak nevhodných ekologických podmínek pro vznik infekcí a šíření choroby. 
Dostatečně účinná preventivní ochrana musí být komplexní, zahrnující tato opatření: 

• Dezinfekce půdy ve sklenících. 
• Používání zdravého osiva. 
• Moření osiva. 
• Střídání plodin. 
• Používání odolných odrůd. 
• Vyrovnané hnojení. 
• Zamezení kondenzaci vody na listech. 
• Včasná a důsledná likvidace napadených plodů a posklizňových zbytků. 
• Udržování porostů při vyšší teplotě.

Z nechemických variant jsou prokázány účinky v boji proti původci antagonistické mikroorganismy Coniothyrium spp. nebo Trichoderma spp., z bakterií např. rod Bacillus spp. Ty se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic nebo v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat 1–2krát nebo dle potřeby v rozestupu 7–14 dní.