Rostlinolékařský portál

Většina druhů čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae).

U semenáčků dochází k vadnutí a předčasnému opadu děložních lístků. Na listech zpočátku bledě zelené, později hnědé, zasychající skvrny s vypadávajícím pletivem. Skvrny se rychle zvětšují a splývají. Za vlhka jsou na skvrnách nápadná ložiska narůžovělých konidií. Obdobné skvrny mohou být i na řapících. Na plodech se vytvářejí vodnaté, vpadlé skvrny, na kterých se choroba nezastavuje ani po sklizni.

Hlavními zdroji šíření je osivo získané z napadených plodů a napadené části rostlin. V porostech se choroba šíří zejména rozstřikováním vodních kapek, hmyzem a při mechanickém ošetřování. Infekci podporuje vysoká vzdušná vlhkost a deštivé počasí.

V poslední době větší význam jen u tykví a melounů. U okurek v současné době poměrně nevýznamná.

Nepřímá opatření představují obecně známé a prakticky využívané agrotechnické postupy, které jsou založeny na vytváření optimálních podmínek pro růst a vývoj rostlin a naopak nevhodných ekologických podmínek pro vznik infekcí a šíření choroby. 
Dostatečně účinná preventivní ochrana musí být komplexní, zahrnující tato opatření: 

• Dezinfekce půdy ve sklenících. 
• Střídání plodin. 
• Používání zdravého osiva. 
• Moření osiva. 
• Používání odolných odrůd. 
• Vyrovnané hnojení. 
• Zabránění kondenzaci vody na listech. 
• Zálivka jen do půdy. 
• Včasná a důsledná likvidace napadených plodů a posklizňových zbytků.

Z nechemických variant jsou prokázány účinky v boji proti původci antagonistické mikroorganismy Bacillus spp. Ty se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic nebo v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat 1–2krát nebo dle potřeby v rozestupu 7–14 dní.

S ochranou je třeba většinou začít již v době výskytu prvních příznaků napadení. V závislosti na tlaku choroby a průběhu počasí je ošetření nutno 1–2krát opakovat. Při nižším tlaku je možné použít kontaktní přípravky na bázi mědi.