Rostlinolékařský portál

Polyfágní houba, která napadá většinu druhů čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae), také další rody (lilek, rajče, sója) aj.

Na listových čepelích žluté, později šedohnědé okrouhlé nebo hranaté skvrny s tmavším okrajem. Skvrny se zvětšují, jejich počet narůstá. Na skvrnách se vytváří šedavý povlak konidioforů a konidií a pletiva uvnitř skvrn se trhají. Listy postupně od spodních pater zasychají a silně postižené rostliny hynou. Napadené mladé plody mají hnědé skvrny, jsou světlejší a deformované.

Houba přezimuje na napadených rostlinných zbytcích a v semenech. 
Šíření choroby napomáhá vysoká vzdušná vlhkost, vysoké teploty (nad 30 °C), kolísání teplot a přítomnost kapek vody na listech.

Významnější škody vznikají zejména u starších odrůd rychlených okurek.

Nepřímá opatření představují obecně známé a prakticky využívané agrotechnické postupy, které jsou založeny na vytváření optimálních podmínek pro růst a vývoj rostlin a naopak nevhodných ekologických podmínek pro vznik infekcí a šíření choroby. 
Dostatečně účinná preventivní ochrana musí být komplexní, zahrnující tato opatření: 

• Dezinfekce půdy ve sklenících. 
• Používání zdravého osiva. 
• Moření osiva. 
• Střídání plodin. 
• Používání odolných odrůd. 
• Vyrovnané hnojení. 
• Zamezení kondenzaci vody na listech. 
• Včasná a důsledná likvidace napadených plodů a posklizňových zbytků.

Z nechemických variant se hojně používají přípravky na bázi mědi. Dále jsou prokázány účinky antagonistických mikroorganismů Bacillus subtillis, Streptomyces spp., Pseudomonas spp, případně Trichoderma spp. nebo výtažků azadirachtinu (neem oil). Ošetření je nutné opakovat podle potřeby v rozestupu 7–14 dní.