Hostitelské spektrum
Žlabatka D. kuriphilus napadá pouze kaštanovník (Castanea spp.). K významným hostitelům patří např. kaštanovník vroubkovaný (C. crenata), kaštanovník zubatý (C. dentata), kaštanovník měkoučký (C. mollissima), kaštanovník Seguinův (C. seguinii), kaštanovník jedlý (C. sativa). Nenapadá jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), který je známý také pod názvem kaštan koňský.
Status výskytu v ČR
Vyskytuje se.
Výsledky detekčních průzkumů
Úřední detekční průzkum výskytu žlabatky D. kuriphilus probíhal na území ČR v letech 2007–2015. V roce 2012 byla žlabatka zjištěna v České republice na rostlinách kaštanovníku původem z Itálie. Většina napadených rostlin byla dohledána a zničena. Při následném intenzivním průzkumu nebyl výskyt žlabatky na území ČR zjištěn.
Popis
Dospělci jsou velmi drobné vosičky s černě zbarveným tělem dlouhým 2,5–3,0 mm a se dvěma páry blanitých křídel. Nohy, první dva články tykadel, vrcholová část čela a čelisti jsou žlutohnědé.
Vajíčko je oválné, mléčně bílé s dlouhou stopkou, délky 0,1–0,2 mm.
Larva je protáhlá, smetanově bílá, bez očí a nohou a dorůstá do velikosti 2,5 mm.
Kukla je tmavě hnědá až černá o délce až 2,5 mm.
Příznaky poškození/napadení
Na mladých výhonech kaštanovníků se od poloviny dubna vytvářejí hálky o průměru 5–20 mm. Hálky jsou zeleně nebo růžově zbarvené a často obsahují části vyvíjejících se listů, stonků a řapíků. Po vylétnutí dospělců hálky vyschnou, zdřevnatí a zůstanou na stromě i více než dva roky. Zatímco hálky jsou na rostlině velmi nápadné, vajíčka a larvy prvního instaru, ukryté uvnitř pupenů, nemohou být běžnou vizuální prohlídkou zjištěny. U silně napadených stromů dochází k postupnému žloutnutí a řídnutí koruny a zároveň k celkovému oslabení růstu.
Možnost záměny poškození/napadení
Hálky jsou velmi charakteristické a možnost záměny příznaků je prakticky nulová.
Životní cyklus
Žlabatka D. kuriphilus má jednu generaci za rok. U tohoto druhu jsou známy pouze samičky, rozmnožování probíhá partenogenezí. Dospělé žlabatky se líhnou od konce května do konce července (v závislosti na nadmořské výšce, expozici stanoviště a dalších faktorech) a žijí okolo 10 dnů. Aktivní jsou zejména při teplotách v rozmezí 25–30 °C. Samičky kladou vajíčka do pupenů, obvykle po skupinách 3–5 vajíček. Do jednoho pupenu může klást více samiček, pupen tedy může obsahovat 20–30 vajíček. Vylíhlé larvy v pupenech přezimují a následně vytváří hálky. V hálkách probíhá i kuklení.
Způsoby šíření
Na kratší vzdálenosti se žlabatka šíří přeletem dospělých samic v období jejich letu, tedy od konce května do konce července. Hlavní cestou průniku žlabatky D. kuriphilus do nových oblastí je dovoz hostitelských rostlin určených k pěstování z území, kde se tento druh vyskytuje. Rizikovým materiálem jsou mladé rostliny a rouby kaštanovníku.
Hospodářský význam
Zatímco ve svém původním areálu rozšíření v Číně žlabatka zpravidla nepředstavuje pro tamní druhy kaštanovníku nebezpečí vzhledem k účinnému působení přirozených nepřátel, má její invazní šíření v nových oblastech závažné dopady pro zde rostoucí druhy tohoto rodu a je považována za celosvětově nejvážnějšího hmyzího škůdce kaštanovníku. Při opakovaném silném napadení stromy chřadnou a ojediněle mohou i odumřít, vznikají vysoké ztráty (50–70%) na produkci plodů. Případné rozšíření žlabatky na území ČR, kde se kaštanovníky pěstují hlavně v mimolesní zeleni, by mělo dopad zejména na estetickou hodnotu napadených stromů.
Zeměpisné rozšíření
Původní – Čína.
Druhotné – Japonsko, Korejská republika, Nepál, Turecko, USA, v Evropě Belgie, Bosna a Hercegovina, Česká republika, Francie, Chorvatsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko a Velká Británie.
Na území Evropy byla žlabatka D. kuriphilus poprvé nalezena v roce 2002 v Itálii, v regionu Piemont, na jihu provincie Cuneo, následně se přes uplatňovaná fytosanitární opatření rozšířila do dalších zemí.
V roce 2020 byl výskyt žlabatky
D. kuriphilus potvrzen v Praze.
Fytosanitární regulace
V důsledku zavlečení žlabatky na území EU a vzhledem k možným dopadům na pěstování kaštanovníku v Evropě vydala Evropská komise v roce 2006 rozhodnutí 2006/464/ES o dočasných nouzových opatřeních proti zavlékání organismu Dryocosmus kuriphilus do EU a proti jeho rozšiřování na území EU. Opatření mimo jiné zahrnovala požadavek, že přemisťované rostliny kaštanovníku určené k pěstování musí pocházet ze země bez výskytu žlabatky nebo z místa produkce úředně uznaného za prosté žlabatky. V ČR byla tato opatření přijata rozhodnutím Státní rostlinolékařské správy čj. SRS 026238/2006. Uvedená opatření však nezabránila dalšímu rozšíření žlabatky, proto byla v roce 2014 zrušena.
Nyní je žlabatka D. kuriphilus podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy III karanténním škodlivým organismem pro chráněné zóny v EU, kterými jsou Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Rostliny kaštanovníku, kromě rostlin v tkáňové kultuře, plodů a osiva mohou být do těchto chráněných zón dodávány, pokud byly trvale pěstovány v místech produkce v zemích, v nichž není znám výskyt D. kuriphilus, nebo v oblasti, kterou státní organizace ochrany rostlin uznala podle příslušných mezinárodních standardů pro fytosanitární opatření za prostou této žlabatky.
Provádění ochranných opatření
V menších sadech může být populace žlabatky omezována prořezáváním a likvidací napadených výhonů před vylíhnutím dospělců. Zkoumají se možnosti insekticidního ošetření, vhodné přípravky pro účinnou ochranu však nejsou dostupné. Perspektivní je využití rezistentního šlechtění nebo biologický boj pomocí přirozených nepřátel (např. parazitoid Torymus sinensis).
Rostlinolékařský portál se načítá...