Rostlinolékařský portál

Primárním hostitelem jsou druhy rodu třezalka (Hypericum), zejména t. kalíškatá (H. calycinum) a t. tečkovaná (H. perforatum).

Hypogenní aecia (na spodní straně listů) jsou jasně žlutá až oranžová, mělká, bez výrazného peridia (tzv. caeomoidní typ) a obklopena záhyby epidermis hostitele. V krátkých řetězcích se tvoří aeciospory, které jsou elipsoidní až kyjovité, často polygonální vlivem komprese o velikosti 24–28 × 14–20 µm. Stěnu mají hyalinní, silně bradavčitou, bez pórů. Malá telia (cca 0,1 mm), hypogenní, kulatá, zpočátku červenohnědá, později tmavnou. Válcovité teliospory jsou hladké o velikost 28–40 × 10–17 µm. Stěna silnější na vrcholu (až 3 µm), jinak cca 1 µm. Spermogonia a uredia nejsou známa.

Od června do podzimu jsou na rubu listů viditelná jen drobná oranžová žlutooranžová aecia. Od srpna, na karmínových až hnědých skvrnách, se mohou objevit na rubové straně listů, zpočátku rezavě hnědé, později tmavě hnědé puchýřky rzi.

Na jaře a v létě se na spodní straně listů tvoří aecia s aeciosporami. Spory se šíří větrem nebo vodou na další části rostliny nebo jiné rostliny v okolí. Postupně, během podzimu, se na spodní straně listů tvoří telia, které produkují teliospory. Ty přezimují a na jaře podstupují meiózu, čímž vznikají basidiospory. K opětovné infekci nových rostlin dochází na jaře, kdy basidiospory infikují nové listy třezalky, čímž se cyklus opakuje.

Významný zejména u okrasných výsadeb třezalky, u léčivých druhů může ovlivnit výnos a kvalitu suroviny.

• Odstraňování napadených listů a listového opadu.
• Zajištění dobré cirkulace vzduchu – výsadba s dostatečnými rozestupy.
• Vyhýbat se nadměrnému zavlažování, zejména zhora.