Rostlinolékařský portál

Mezi hostitele této dřevní houby patří veškeré listnaté dřeviny. Nejčastěji ji můžeme nalézt na javorech (Acer spp.), jasanech (Fraxinus spp.), platanech (Platanus spp.) a ovocných dřevinách.

Podobné plodnice má rezavec pokožkový (Inonotus cuticularis). Na rozdíl od rezavce štětinatého má tento druh menší a výrazně tenčí plodnice, rostoucí ve větších počtech, často i desítky kusů rostoucí střechovitě nad sebou. Mírně odlišné je i hostitelské spektrum, neboť rezavec pokožkový je nejhojnější na bucích. Občas bývá rezavec štětinatý zaměňován i s ohňovci (Phellinus sp.). Rod ohňovec se liší vytrvalými dřevnatými plodnicemi kopytovitého či bochánkovitého tvaru.

Plodnice rezavce štětinatého jsou jednoleté. Plodnice se začínají vytvářen nejčastěji v průběhu června až července a na hostitelské dřevině vytrvávají po zbytek sezóny, někdy jsou patrné ještě i v jarním období následujícího roku, většinou však v zimním období pod tíhou sněhu opadávají. Tvar klobouku je polokruhovitý, mohutný a plodnice je bokem přirostlá k hostitelské dřevině. Přibližně po dobu dvou měsíců od zahájení fruktifikace je plodnice šťavnatá, hojně vylučující kapky tekutiny zlatavé barvy (gutace). Povrch plodnice je štětinatý až drsný, nejčastěji rezavě hnědý až hnědo černý. Výtrusorodé rouško je z počátku žluto rezavé až rezavo hnědé u starších plodnic. Dužnina je paprsčitě uspořádaná, okrově hnědá s rezavým žíháním. Přibližně po dvou měsících začínají plodnice výrazně hnědnout až černat, velmi rychle vysychají a rozpraskávají. Staré plodnice cca 4 měsíce po zahájení fruktifikace jsou tvrdé, rozpraskané a celé černé. Plodnice rostou nejčastěji jednotlivě nebo v malých skupinách dvou až tří často vzájemně srostlých plodnic. Nejvíce vyrůstají na kmeni a na kosterních větvích. 
Rezavec štětinatý patří mezi houby bílého, jádrového tlení. Dřevo napadené rezavcem výrazně zesvětlá a zkřehne. Tlení bývá z pravidla nejrozsáhlejší v místě nejhojnější fruktifikace. Ani v pokročilých fázích infekce z pravidla nedochází ke vzniku uzavřených či otevřených dutin. Na přechodu mezi infikovaným a zdravým dřevem bývá často přítomna zóna zčernalého dřeva.

Tato houba patří mezi ranové parazity šířící se na nové hostitele za pomoci větru. Infekce tedy proniká skrze mechanická poškození, nejčastěji na bázi kmene. Následně způsobuje postupnou degradaci dřeva, přičemž v průběhu rozkladu pravidelně fruktifikuje, čímž se dále šíří na nové hostitele. Životní cyklus této houby je z pravidla ukončen bezprostředně po odumření či mechanické destrukci hostitelské dřeviny, neboť se jedná o obligátně nekrotrofního parazita.

Jedná se o velmi hojně se vyskytující dřevní houbu, způsobující postupné selhávání větví a následně celých dřevin zlomy. Největší problémy způsobuje v parcích a ovocných sadech. V rámci lesního hospodářství se jedná o nepříliš významný druh.

J. Rozsypálek, MENDELU