Rostlinolékařský portál

Většinou se jedná o dvouletou rostlinu s kůlovitým kořenem. V prvním roce ze země vyrůstá růžice velkých vzpřímených listů podlouhlého tvaru, které jsou často hladce kadeřavé, s řapíkem silným, dužnatým, dlouhé až 50 cm. Tloušťka a zabarvení řapíku se liší podle různých odrůd; listová čepel bývá většinou zelená. Ve druhém roce z růžice vyrůstá více než metr vysoký stonek s latou květů a později s velkým množstvím semen. Květy v klubíčkách většinou po 2–3 vyrůstají v úžlabí čárkovitých až eliptických listenů; okvětí je zelené, víceméně dužnaté, dosahuje 3–6 mm v průměru, s cípy na konci lžičkovitě až kápovitě ohnutými. Blizny jsou nejčastěji dvě. Plodem je nažka, která spolu se ztvrdlým okvětím tvoří tzv. klubíčko.
Pěstuje se pro listy užívané jako špenát, za který bývá často zaměňován. Především mladé listy se používají do salátů, odrůdy se ztlustlými řapíky se upravují jako chřest. Listy obsahují vitamíny A, B, E a C, karotén, minerální látky (vápník, železo, sodík, fosfor) a betain. Zadržuje méně dusičnanů, má i nižší obsah kyseliny šťavelové, která brání vstřebávání vápníku, než špenát. Je považován za účinný v prevenci nádorových onemocnění, kornatění cév, posiluje imunitní systém, pročišťuje krev, příznivě působí při chudokrevnosti.

Mangold vyžaduje propustné půdy s vyšším obsahem živin a dostatečnou závlahou. Nesnáší zamokření. Preferuje slunečná stanoviště, ale snese i polostín. U nás se pěstuje především v teplejších oblastech.

botany.cz