Rostlinolékařský portál

Jedná se kůru a dřevo vrtajícího zástupce na bucích – Fagus spp. (z dostupných informací byl tento druh detekován také na druzích druhů vrba – Salix spp. a bříza – Betula spp.).

Dospělec tohoto druhu bývá velký cca 0,4–1,0 cm a má velmi štíhlou siluetu těla. Barva celého těla je zelená s mírně světlejší hlavou a štítem. Krovky jsou vždy jednobarevné, tedy jsou prosty některých světleji či tmavě zbarvených znaků.
Larva je charakteristická pro jmenovitou čeleď, je tedy měkká, bez končetin a bělavé barvy se zřetelnými kusadly. Maximálně se larvy dorůstají 20 mm délky těla.

Od ostatních druhů čeledi krasců se tento druh liší stavbou těla, tedy celkově velmi štíhlou siluetou celého těla. Pro svůj typický tvar těla (larva i dospělec) jsou snadno zaměnitelní s ostatními druhy rodu polník – Agrilus. Rozhodujícím znakem bude ovšem absence barevných znaků na krovkách jedinců tohoto druhu a potom také vazba na uvedené hostitelské dřeviny. Ostatní druhy polníků jsou vázané na jasany, topoly, duby atp.

Larvy se vyvíjejí pod kůrou mladších i vzrostlých buků, příp. bříz a vrb, a to především těch s fyziologickými problémy (stres suchem, destrukce kořenů, kořenové hniloby atp.). Chodby do běle zasahují většinou pouze povrchově a jsou vyplněny dřevní drtí a prachem, který larva nashromáždila v rámci svého vývoje. Chodby jsou široké maximálně 3 mm. Hlavním poškozením jsou tedy až cca 2–3 mm široké vlnité chodby a až 10 cm hluboké hákovitě zahnuté kukelní komůrky, které se tvoří v dřevních zónách obsazeného sortimentu.

Je možné jej zaměnit s příbuznými druhy s podobnou trofickou vazbou, proto bude hlavním poznávacím znakem tohoto druhu přítomnost dospělců na kmeni dřeviny. V larválním stavu je determinace tohoto konkrétního druhu komplikovaná, pokud se nejedná o již opuštěný materiál, na kterém jsou zjevné relativně dlouhé, velmi klikaté chodby, které se jemně rozšiřují po celé své délce.

Dospělci poletují v dominantě červnu (aktivita může probíhat od dubna do srpna), kdy zároveň probíhá kladení (na osluněné části kmenů) na hostitelské dřeviny. Následuje larvální vývoj. Na konci vývoje larva zimuje a kuklí se až na jaře. Generace je tedy jednoletá, ale může dojít v rámci převládajících horších podmínek pro vývoj k prolongaci vývoje na dva roky. Také byla stanovena pozorování, kdy byli noví jednici druhu pozorováni již před koncem vegetační sezóny, kdy to byli právě tito jedinci, kteří poté zimovali.

Tento druh je vyloženě fyziologickým škůdcem, obsazuje tedy dřeviny nejen výrazně oslabené, či čerstvě odumřelé, ale také téměř zdravé dřeviny, které jeho přítomností a vývojem hynou.

P. Martinek, MENDELU