Rostlinolékařský portál

Druh je monofágním až oligofágním zástupcem fytofágního hmyzu (listy žeroucí housenky), v našich podmínkách ho můžeme nalézt téměř výhradně na střemše obecné (Prunus padus), ale je pravdou, že intenzivním přemnožení můžeme tento druh vidět také na zástupcích příbuzných rodů, jako jsou např. jeřáby, krušiny, třešně či švestky. Na jiných dřevinách se tento druh nevyskytuje.

Celkové zbarvení je světlé až bíle. Přední křídla, jejichž rozpětí je 15–25 mm, jsou celá bíla s jasnými černými tečkami na obou křídlech. Zadní křídla jsou úzká, leskle šedavá. Oba páry křídel jsou lemovány světle šedými třásněmi. Zadeček je také světle šedý a tykadla a končetiny jsou světlejší, tedy až bílé barvy.
Larvy jsou žlutooranžové barvy s černými skvrnami na těle a jsou velké 15–20 mm, a to na konci vývoje, tedy před kuklením.

Tohoto škůdce je díky charakteristickému poškození, resp. díky velmi silné defoliaci a také velkým z hedvábí utkaných hnízd na větvích hostitelských dřevin, tedy Prunus padus, je předmětný druh velmi komplikovaně zaměnitelný od ostatních druhů. Ostatní druhy rodu Yponomeuta se vyskytují na jiných dřevinách a někdy se také vyznačují jinou trofickou aktivitou.

Larvální vývoj je vázán na listovou plochu střemch, kde je při vývoji tvořený zápředek z vláken jednotlivých housenek. Tento zámotek velmi často pokrývá celý obsazený letorost, resp. výhon až větev, a pokud žírová aktivita překročí určitý limit, vlákny je povlečena celé rostlina, dojde-li k přemnožení, je celá koruna zapředena. Takto silný výskyt je ale zatím málo typický pro podmínky střední Evropy.

Tohoto škůdce je díky charakteristickému poškození, resp. žíru na listové ploše, možné zaměnit pouze s dalšími podobně stanovištně orientovanými zástupci. Na rozdíl od ostatních druhů si tento druh silně zapřádá výhony a listy na kterých probíhá žír. Dalším jasným znakem tohoto druhu je téměř monofágní vazba pouze na střemchu. Bekyně zlatořitná, která tvoří podobní zápředky (b. zlatořitná je polyfág na listnatých dřevinách), je typická tím, že jsou zápředky více kompaktní a také často větších velikostí a z hustšího přediva.

Za jednu sezónu vystřídají jedinci tohoto druhu jednu generaci. Y. evonymella zimuje v jako housenka krytá želatinovou vrstvičkou a kuklí se společně s ostatními larvami ve společném zápředku, kde jsou soustředěny bílé vřetenovité kokony. Rojení probíhá v letních měsících, tedy od června do srpna.

Škodlivost předivky závisí především na stáří a vitalitě hostitelských dřevin a hojnosti poškození. Ohroženy jsou věkově mladší střemchy, které jsou vystaveny některému dalšímu faktoru, který snižuje fyziologickou vitalitu stromu. Mortalita dřevin i při intenzivním výskyty tohoto druhu minovače zpravidla nepřichází. Dochází ale k silné redukci přírůstu a estetické funkčnosti poškozovaných dřevin.

P. Martinek, ÚKZÚZ