Rostlinolékařský portál

Typickými příznaky jsou roztržení, proděravění nebo úplné odstranění listových čepelí. Na stoncích, řapících a šešulích vznikají otlaky, tržné rány, praskliny a oděrky. U mladších rostlin může dojít k poškození vegetačního vrcholu, což vede k deformacím nebo odumření rostlin. V období květu bývá častým důsledkem opad květů a mladých šešulí, zatímco při poškození v době dozrávání dochází k praskání šešulí a ztrátám semen ještě před sklizní. Krupobitím poraněná pletiva představují vstupní bránu pro původce houbových a bakteriálních chorob. Zvýšené riziko představuje zejména napadení hlízenkou obecnou (Sclerotinia sclerotiorum), fomovým černáním stonku (Leptosphaeria spp.) nebo alternáriovou skvrnitostí (Alternaria spp.). Sekundární infekce mohou následně výrazně zvýšit celkové hospodářské škody. Míra regenerace závisí na vývojové fázi řepky. Rostliny poškozené v raných vegetačních fázích mají zpravidla vyšší schopnost obnovy listové plochy a tvorby nových výhonů. Naopak poškození v období kvetení, tvorby šešulí a dozrávání vede často k významnému snížení výnosu a kvality produkce.

Poškození vzniká mechanickým působením ledových krup na nadzemní části rostlin. Rozsah škod závisí především na velikosti krup, intenzitě a délce trvání srážkové události, růstové fázi porostu a aktuálním zdravotním stavu rostlin.

Důležitou součástí prevence je dodržování správné agrotechniky, zejména vyvážené výživy rostlin a optimální hustoty porostu. Dobře zakořeněné a vitální rostliny lépe regenerují mechanická poškození. Význam má také výběr vhodných hybridů s dobrou schopností větvení a regenerace.

Přímé ochranářské zásahy proti krupobití nejsou k dispozici. Základem prevence je podpora vitality porostů a omezení následných škod po výskytu extrémního počasí.