Rostlinolékařský portál

Hostitelskými rostlinami květopasa A. bisignifer jsou rody jahodník (Fragaria spp.), růže (Rosa spp.) a ostružiník (Rubus spp.). Nejvýznamnějším hostitelem je jahodník zahradní (Fragaria x ananassa).

Nevyskytuje se.

Detekční průzkum výskytu A. bisignifer byl v ČR prováděn v roce 2021 a byl podpořen finančním příspěvkem EU.

Dospělec je 2,5–4 mm dlouhý, nosec má jemný střední kýl, hlava a štít jsou tmavě šedé nebo černé, štít je dopředu zúžený, obvykle se středovým a dvěma postranními podélnými proužky, tvořenými podlouhlými bělavými šupinkami, zbytek štítu je řídce pokryt hnědavými šupinkami podobného tvaru. Štítek je drobný, hustě pokrytý bělavými šupinkami. Krovky jsou světle hnědé až tmavě rudohnědé, tmavší trojúhelníková oblast krovek je na stranách ohraničená hustými bělavými podlouhlými šupinkami, dosahujícími od druhé rýhy v zadní části krovek k postrannímu okraji v přední části jako široká páska k bázi krovek. Nohy A. bisignifer jsou světle hnědé, stehna z poloviny až ze dvou třetin tmavě hnědá, na předních stehnech je jeden malý zoubek. Holeně jsou štíhlé, středně hustě pokryté bělavými šupinkami. 
Vajíčka A. bisignifer jsou 0,59 mm dlouhá a 0,41 mm široká. 
Larva je velmi podobná dalším druhům rodu Anthonomus 3–4 mm dlouhá, v závislosti na vývojovém stadiu zpočátku bílá, později šedá s výraznou hlavou. 
Kukla A. bisignifer nebyla doposud samostatně popsána, je však pravděpodobně podobná larvě a kukle květopasa jahodníkového (A. rubi).

Škůdce lze zaměnit s dalšími druhy rodu Anthonomus.

Příznakem napadení hostitelských rostlin je výskyt částečně nakousnutých stopek květních poupat, která visí na rostlině, a odkousnutých květních poupat ležících na zemi.

Příznaky napadení lze zaměnit s napadením květopasem jahodníkovým (A. rubi).

Škůdce vytváří jednu generaci v roce. Přezimující dospělci se objevují koncem března a v průběhu dubna, jsou aktivní při teplotě okolo 10 °C, létají při teplotě kolem 20 °C. po přezimování se dospělci živí pylem planých druhů hostitelských rostlin, dále přechází na poupata kulturních druhů. Kladení vajíček probíhá od května do června, samice naklade okolo osmdesáti vajíček do otvorů vyhloubených v květních pupenech, odděleně jedno vajíčko do každého poupěte. Potom nakousnou stopku pupenu několik mm pod ním. Larvy se líhnou po 4–9 dnech v závislosti na teplotě, živí se pylem a následně částmi poupěte. Vývoj larev rozdělený do tří instarů trvá 10–50 dní. Předpokládá se, že ke kuklení larev dochází přímo v květech. Mladí dospělci po žíru vyhledávají vhodná mísa k přezimování. Dostupné literární zdroje neuvádějí bližší informace, týkající se přezimování škůdce, ovšem předpokládá se, že vývojový cyklus škůdce se významně neliší od vývojového cyklu A. signatus, srovnatelného druhu vyskytujícího se v Severní Americe, kdy škůdce přezimuje v půdě v blízkosti hostitelských rostlin, pod rostlinnými zbytky a ve vegetaci v blízkosti míst pěstování hostitelských rostlin.

Nejpravděpodobnějším způsobem šíření škůdce na větší vzdálenosti je šíření společně se zásilkami ovoce a hostitelských rostlin určených k pěstování.

A. bisignifer může způsobit významné poškození reprodukčních orgánů hostitelských rostlin a snížení výnosu ovoce, popřípadě poškození květů u okrasných květin. V Japonsku byl považován v minulosti za významného škůdce, ale podle dostupných informací má v poslední době menší význam.

Japonsko, Korejská lidově demokratická republika, Korejská republika, ruský Dálný východ.

Květopas A. bisignifer se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II, řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. Škůdce je zařazen v Seznamu A1 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se nevyskytují na území členských států EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

Při zjištění výskytu květopasa A. bisignifer na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření za účelem eradikace ohnisek výskytu škůdce.

Mezi základní preventivní opatření se řadí pěstování hostitelských rostlin pocházejících z oblastí prostých výskytu tohoto škůdce a pěstování hostitelských rostlin na stanovištích, kde se květopas nevyskytuje.

K ochraně by mohly být využity stejné přípravky jako proti květopasu jahodníkovému.

J. Vacek, ÚKZÚZ