Rostlinolékařský portál

Je to druh, který je svojí aktivitou zaměřen především na domácí druhy borovic (borovice lesní a borovice černá). Pouze ojediněle je možné jej vidět i na jiných dřevinách a to především na introdukovaných exotických druzích borovic. V rámci rodu borovice (Pinus spp.) je jednoznačně preferovaným hostitelem borovice lesní a to pro své intenzivnější rozšíření.

Velikostně je dospělá podkornice zhoubná na úrovni zhruba 3,5‒5,1 mm. Je hnědé barvy se žlutohnědými končetinami a s oválným tvarem těla s tím, že je v oblasti zadečku nápadně rozšířena. První tykadlový článek je slabě zakřivený a celkově má tato ploštice čtyři články na tykadlech. Kresba a skvrny na těle jsou značně variabilní, ale charakteristické a vhodné pro determinaci jsou přední křídla, která jsou tzv. polohovkami s jasně rozlišitelnou blanitou částí (obecně je možné křídla zaznamenat pouze samců, samice jsou totiž apterní, tedy bezkřídlé).

Charakteristické determinační znaky této skupiny hmyzu téměř vylučují záměnu za jiný hmyz, než jsou polokřídlí. Záměna je možná se vzdáleně příbuzným druhem blánatka lipová , u kterého je ale jiná stanovištní vazba (lípa malolistá), nebo vroubenka americká ,, které je ovšem vetší velikosti a s velmi charakteristickou malbou na předních křídlech, a to do tvaru písmene „W“. Rozhodujícím znakem tohoto druhu pro rozpoznání bude tedy především stavba těla a také velikost těla (cca do 0,5 cm; ostatní významné ploštice jsou velikost nad touto úrovní).

Poškození na pletivech hostitelských dřevin tímto druhem bylo zaznamenáno především na tenčí kůře mladých až středně starých borovic lesních, kde opakovaným sáním dochází k odpadávání kůry a to v plátech a šupinách s tím, že nespecifickým znakem je defoliace hostitelských stromů a také jejich „nepřirůstání“. O ostatní pletiva by se tento druh v podmínkách střední Evropy neměl významně troficky zajímat.

Především jehličnaté dřeviny ztrácí svoji asimilační plochu v reakci na nějaký stres, takže dominantním poznávacím znakem bude výše zmíněné poškození pletiv (opak kůry v šupinách) s tím, že hlavním poznávacím znakem tohoto druhu je přítomnost dospělců a larválních stádií na kmenu dřeviny.

S dospělci, kteří přezimovali (v omezené míře zimují i odrostlejší larvy), se můžeme setkat již velmi brzy na jaře (březen–duben). Živí se sáním rostlinných šťáv především z výhonů a větví. Samičí jedinci kladou po kopulaci vajíčka do štěrbin kůry s tím, že dominantně tento akt probíhá v červnu, dále následuje larvální vývoj, který může trvat až do následujících let (generace je dominantně dvouletá).

Tento druh je vyloženě fyziologickým škůdcem, obsazuje tedy dřeviny nejen výrazně oslabené, či čerstvě odumřelé, ale také téměř zdravé dřeviny, které jeho přítomností a vývojem hynou s tím, že těžiště výskytu budou borové kultury a odrůstající tyčkoviny o věku 5–25 let.

P. Martinek, MENDELU