Rostlinolékařský portál

Tykvovité se v osevním postupu doporučuje zařadit po víceleté přestávce.

V osevním sledu se nejčastěji řadí po obilninách. Vhodnými předplodinami jsou rovněž luskoviny a luskovinoobilné směsky. Melouny se nedoporučuje pěstovat po sobě ani po jiných druzích z čeledi tykvovitých Cucurbitaceae.

Nejvhodnější půdy jsou typu černozemě nebo hnědozemě, bohaté na humus a živiny, půdy písčitohlinité, nikoliv lehké písčité, kde trpí suchem. Nevhodné jsou rovněž zamokřené půdy. 
Meloun vyžaduje stanoviště se záhřevnými půdami, s dostatečnou závlahou a dobře zásobené vápníkem. Předpokladem dostatečného nakvétání a násady plodů jsou slunné polohy. 
Zařazují se do kukuřičné výrobní oblasti, nesnáší větrné polohy, kde dochází k mechanickému poškození listů.

Založení porostu může probíhat z přímého výsevu i z předpěstované sadby. 
Požadavky cukrových melounů na teplo jsou výrazné. Klíčí při teplotě od 14 °C, optimum je 30–35 °C, při 10  °C růst ustává. Mráz rostliny ničí. 
V teplejších oblastech je možný přímý výsev prováděný do hloubky 30–50 mm po 2–3 semenech. Přímo se vysévá ve druhé dekádě května (v závislosti na oblasti lze vysévat i začátkem května). Vysévá se pneumatickým secím strojem. Výsev lze dočasně zakrýt netkanou textilií. Po vzejití je však třeba rostliny jednotit. 
V současné době převládá způsob pěstování z předpěstované sadby. Při pěstování ze sazenic se výsev provádí od konce března do poloviny dubna přímo do rašelinových kořenáčů, balíčků nebo dostatečně velkých sadbovačů, s buňkami o velikosti 50 × 50 mm. Semena vzchází 5-8 dnů. Sazenice se předpěstují při 20-25 °C ve dne a 16–20 °C v noci. Sazenice mají mít při výsadbě vyvinuté 3 až 5 pravých listů. Starší sazenice jsou na přesazování citlivé. Před výsadbou je účelné postupné otužování rostlin. Výsadba probíhá po polovině května. Pěstební spon je 0,5 × 1,2–1,5 m. 
Jako prevence proti houbovým chorobám je ideální pěstování na oporné síťové konstrukci. K prevenci výskytu chorob a urychlení sklizně je také výhodné mulčování černou textilií pod rostliny. Podporu růstu lze zajistit i nakrýváním fólií nebo pěstováním pod nízkými tunely. 
Zvýšení odolnosti proti chorobám lze také docílit roubováním sadby na podnože odolnější tykve – lagenárie, tykve fíkolisté tykve muškátové a dalších. K tomuto účelu jsou k dispozici i mechanizovaná roubovací zařízení

Ošetřování spočívá v časné povrchové kultivaci (rostliny brzy značnou část půdního povrchu zakryjí), která také snižuje ztrátu vody z půdního profilu, a v závlaze. Po zapojení porostu není další kultivace třeba. 
Ke zvýšení podílu samičích květů a rychlejšího nástupu do plodnosti se provádí zakracování hlavního stonku šestým listem. Stejně se postupuje u vedlejších výhonů. Boční výhony nesou vyšší podíl samičích květů.  Sklizeň 
Plody dozrávají ještě připojené k mateřské rostlině, obvykle od srpna do září. Od opylení do vyzrání uběhne průměrně 30–60 dnů. Sklízí se v plné botanické zralosti, kdy se objevují drobné trhlinky a stopka zasychá. Místo v okolí stopečné jamky přechází do ze zelené na žlutou barvu. Zralý plod má vyvinutou vnitřní dutinu, nesmí však obsahovat uvolněná semena a volnou tekutinu. V době zralosti je síťování pokožky plodu kompletní po celém jeho povrchu. Kantalupy ve zralosti dosahují obsahu 9–11 % celkových rozpustných solí, v evropských odrůdách až do 16 %. Také vůně plodů je charakteristickým znakem zralosti, přitom může být i odrůdově specifická. Předčasně sklizené plody však již nevyzrají. Tržní úpravu představuje zakrácení stopky plodu. 
Průměrný výnos u cukrového melounu je 15–25 t/ha. Zachování kvality plodů lze zajistit rychlým zchlazením hned po sklizni, a to na 10–15 °C. Skladování může probíhat při 2–7 °C, nižší teploty vyvolávají chladové poškození. Doba uchovatelnosti je 10–21 dnů při zachování 90–95 % vzdušné vlhkosti.

Cílem zpracování půdy je připravit optimální podmínky pro růst a vývoj rostlin a tím i pro dosažení vysokého výnosu v odpovídající kvalitě. Přípravou půdy rozumíme v prvé řadě mechanické zpracování půdy, kterým se zasahuje do fyzikálního stavu (hospodaření s vodou, vzdušného režimu půdy), do biologického stavu (podmínky pro život půdních mikroorganizmů) i do chemického stavu (uvolňování živin z jílovito-humusového komplexu do půdního roztoku).

Rozlišují se kantalupy (muškátové melouny) žebernaté s drsnou pokožkou a oranžovou dužninou, dále typ Honeydew s hladkou bílozelenavou pokožkou, jejichž dužnina je světle zelená nebo oranžová, typ Galia se síťovanou pokožkou a světle zelenou dužninou a konečně typ Charentais s pokožkou šedozelenou, hladkou nebo síťovanou a oranžovou dužninou. 
Povoleny jsou odrůdy: ´Cosbuc´, ´Magyar kincs´, ´Solartur´, ´Solero´.  A odrůda vyšlechtěná pro pěstování za zvláštních podmínek – ´Kazakh´.

Důležitým opatřením je používání certifikovaného osiva.

Doporučuje se pravidelně provádět agrochemický rozbor reprezentativního vzorku půdy na obsah živin (N, P, K, Ca, Mg) a stanovit hodnotu pH. Ke korekci dávek živin je možno vedle analýz půdy využít i listové diagnostiky. 
Harmonická výživa přispívá k optimálnímu vývoji rostlin a jejich přirozené schopnosti odolávat infekčnímu tlaku patogenů. Veškeré hnojení je vhodné provádět na základě aktuálního obsahu živin v půdě. 
Hnojení melounu cukrového vychází ze stejných principů jako v případě melounu vodního. Odlišný je pouze nižší odběrový normativ u N, P, K, Ca, Mg v případě melounu cukrového oproti melounu vodnímu. 
Uvádí se odběr živin jedné tuny produkce vodního a cukrového melounu: 

	N	P	K	Ca	Mg	S
Vodní meloun	3,66 kg	0,5 kg	5,53 kg	2,4 kg	0,99 kg	0,33 kg
Cukrový meloun	3,16 kg	0,4 kg	4,0 kg	2,0 kg	0,50 kg	0,33 kg

Meloun dobře reaguje na hnojení organickými hnojivy, a proto se v osevním postupu zařazuje do 1. trati (je možno aplikovat 40–50 t chlévského hnoje na 1 ha), přičemž se svými půdně-ekologickými nároky i systémem výživy a hnojení blíží ostatním plodovým zeleninám. Vyzrálý chlévský hnůj se aplikuje zásadně na podzim a zapraví se hlubokou orbou. Spolu s hnojem je možné zapravit i část P a K minerálních hnojiv (superfosfát, síran draselný). Draselnou sůl se nepoužívá. Asi 14 dnů před jarní výsadbou aplikujeme zbytek P a K hnojiv a část hnojiv dusíkatých. 
Celkovou dávku N se doporučuje optimálně rozdělit do 3 dávek: 

1. dávku N aplikovat společně s P a K hnojivy při jarní předseťové přípravě půdy (močovina, DAM-390 síran amonný). 
2. dávku aplikovat společně s mikroelementy pomocí kapkové závlahy (v porostech z přímého výsevu v období, kdy se na rostlinách objeví základy květenství) nebo rozhozem na povrch půdy s následným zapracováním (dusičnan amonný). 
3. dávku N ve fázi počátku maximálního růstu plodů (ledek vápenatý). 

Meloun je náročný i na mikroelementy – Mn, Zn, B. 
V případě použití závlahy jsou nároky na živiny vyšší. Dynamika příjmu živin na začátku vegetace je velmi silná do fáze kvetení. V období po výsadbě je důležitá i dobrá zásoba Ca v půdě, protože při jeho nedostatku dochází k vrcholové hnilobě plodů. Po vytvoření plodů v období jejich intenzivního růstu se adekvátní zásoba draslíku projeví požadovaným zbarvením dužniny, chutí, a tenkou a přitom pevnou kůrou. Ke konci vegetace se příjem živin snižuje, přičemž přihnojování je možno ukončit dva týdny před likvidací porostu, ale zavlažovat se musí dále. Meloun se vyznačuje slabou schopností kumulace nitrátů. Optimální půdní rekce se pohybuje mezi pH 6,6–7,5.

Pravidelná závlaha je nezbytná, preferuje se kapková závlaha, která omezuje rozvoj chorob. Závlahová dávka během vegetace je 400 až 500 mm, a to průměrně dávky po 40 mm. Vysoké nároky na závlahu mají melouny především ve fázi nakvétání a nasazování plodů. Nedostatek vláhy vede k opadávání květů, květních poupat i zpomalení vývoje rostlin. Vysoká intenzita závlahy naopak není příliš vhodná v době vyzrávání plodů, protože může snižovat jejich kvalitu.