Rostlinolékařský portál

Jde o extrémně polyfágní druh vyvíjející se v listnatých i jehličnatých dřevinách (již je známo přes 200 hostitelských dřevin).

Brouk je tmavě hnědě až hnědočerně zbarvený. Jako u ostatních drtníků i zde je nápadný pohlavní dimorfismus. Mnohem častější samičky jsou 2,0–2,3 mm dlouhé, široce válcovitého těla, které je na průřezu kruhovité. Krovky jsou 1,5krát delší než široké. Štít je silně klenutý, v zadní části hladký, lesklý. Zadní část krovek je poněkud zploštělá a tato zploštělá část je výrazně obroubena, kdy obroubení při pohledu z boku dosahuje až do 1/2 výšky krovek. Samečci jsou jen 0,3–0,5 mm dlouzí, mírně zploštělí, ploše válcovitého těla.
Larvy jsou rohlíčkovitého tvaru, beznohé, bělavé barvy.

Samičky tohoto druhu je možné zaměnit s dalšími drtníky. Odlišit se dají podle velikosti, tělesných proporcí a lesklé zadní části štítu bez šagrenování. Velmi podobný je především druh Anisandrus dispar, který je však podstatně větší, má matnou šagrenovanou zadní část štítu a také má méně výrazné obroubení zploštělé zadní části krovek.

Požerek je celý umístěn ve dřevě, kdy na povrchu dřeviny je patrný pouze závrtový otvor o průměru cca 1 mm, z něhož vytlačované drtinky vytvářejí jakési rourky o délce až 3 (4) cm. Vlastní požerek tvoří radiální vstupní chodba, která se dále větví (nejčastěji na dvě) matečné chodby. U tohoto drtníka část požerku vytvářejí i samy larvy, které si hlodají plochou komůrku rozšiřující zmíněné matečné chodby. Právě přítomnost této ploché komůrky je typickým znakem požerků tohoto drtníka. Stěny chodeb porůstá bělavý povlak symbiotických hub, stěny opuštěných požerků však brzy získávají tmavou černavou barvu.

Požerky lze zaměnit s požerky dalších ambroziových brouků, především s drtníky (rody Anisandrus, Xyleborinus, Xylosandrus, Xyleborus), dřevokazi (Trypodendron spp.) a jádrohlodem dubovým (Platypus cylindrus). Odlišit požerky druhu Xylosandrus germanus lze na základě jejich průměru a přítomnosti charakteristické ploché komůrky rozšiřující matečnou chodbu. Podobná rozšíření chodeb můžeme najít také v požercích druhu Xyleborinus saxesenii a Xyleborinus attenuatus, jejichž požerky však postrádají rourky slepených drtinek při ústí závrtů.

Druh má ve střední Evropě jedinou generaci do roka. Brouky můžeme zastihnout od dubna do srpna. Přezimují dospělci v požercích.

Jde o invazní druh pocházející z východní Asie, který se však ve střední Evropě již dobře aklimatizoval a lze se s ním setkat na většině našeho území. Většinou však jen v malých početnostech. V současnosti není na našem území významným škůdcem. Situace v některých jiných zemí Evropy však naznačuje, že se jeho početnost a význam může v budoucnosti zvýšit. Vývoj probíhá ve větvích i silných kmenech. Ačkoliv se může projevit i jako fyziologický škůdce, většinou napadá až odumírajících či pokácené stromy, na nichž pak dochází k technickému poškození dřeva.

J. Foit, MENDELU