Rostlinolékařský portál

Druh s nedostatečné známou bionomií, na našem území je jeho vývoj znám pouze z ořešácích, vývoj v dalších listnatých stromech však není vyloučen.

Brouk je světle hnědý, dlouze válcovitého těla o délce 2,0–2,4 mm. Tělo je odstále ochlupené. Štít je téměř stejnoměrně strukturovaný po celé ploše, kdy je hrbolkovaný i v zadní části. Krovky jsou hrubě a hluboce v řadách tečkované. Zadní část krovek zaoblená, všechna mezirýží zde obdobně utvářená, tj. druhé mezirýží není rozšířené a prohloubené a šev krovek není vyzdvižen.
Larvy jsou rohlíčkovitého tvaru, beznohé, bělavé barvy.

Záměna je možná především s dalšími druhy rodu Dryocoetes. Od zástupců tohoto rodu vyvíjejících se na jehličnanech (Dryocoetes autographus a Dryocoetes hectographus) se kromě odlišné hostitelské dřeviny liší také hrubší strukturou zadní části štítu. Záměna hrozí především s druhem Dryocoetes villosus, který se však liší výrazně rozšířeným a prohloubeným druhým mezirýžím na zadní části krovek a tím i vystouplým švem krovek. Rovněž existuje možnost záměny s druhem Dryocoetes alni, který se však liší tmavší barvou, jemnějším tečkováním krovek a řidším ochlupením (na první pohled připomíná spíše zástupce rodu Taphrorychus).

Požerek je celkově špatně zřetelný, z velké části umístěný v kůře. Požerek je víceramenný, tvořený nezřetelnou snubní komůrkou a 1–5 křivolakými matečnými chodbami, které jsou nejčastěji příčně orientované, 2–5 cm dlouhé a 1–1,6 mm široké. V okolí požerku dochází často k tvorbě černých nekróz lýka a na povrchu kůry se roní tmavá tekutina.

Požerek je podobný požerkům našich původních druhů rodu Dryocoetes. Možná záměna je především s hojným druhem doubrav Dryocoetes villosus, který se však zřejmě liší hostitelskou dřevinnou (duby) a tento druh navíc dosahuje o něco větší velikosti, a tak i jeho požerky jsou poněkud větší.

Bionomie druhu není dostatečně známá. Vývoj je však zřejmě dosti rozvleklý, neboť po většinu roku lze v požercích zároveň nalézt různá vývojová stadia.

Jde o invazní druh pocházející z jižní Asie z oblasti Himaláje, který se však v některých zemích střední Evropy již dobře aklimatizoval a u nás se s ním lze setkat především na jižní Moravě. Jeho výskyt na ořešácích je mnohdy asociován s jejich chřadnutím a odumíráním, zda jde o příčinu či následek není zřejmé. O bionomii druhu není dostatek informací.

J. Foit, MENDELU