Rostlinolékařský portál

Jde o oligofágní druh vázaný na borovice.

Brouk je 1,5–2,4 mm dlouhý, úzce válcovitý (krovky 1,5–1,6krát delší než široké), černohnědě zbarvený. Štít v přední části hrbolkovaný, v zadní části pouze s tečkami, zde ozdobený středním podélným kýlem a dvěma bočními hladkými mozolovitými ploškami. Krovky v řádkách jemně, ale zřetelně tečkované. Konec krovek uťatý a ozdobený zoubky, jejichž utváření se liší mezi pohlavími. U samečků je nahoře zadní části krovek jeden pár zvětšených hákovitých zubů, pod nimiž v dolní třetině okraje prohloubené části krovek leží ještě jeden pár podstatně menších, ale jasně zřetelných zoubků. Někdy je ještě před zmíněnými hákovitými zuby vyvinut pár malých (suturálních) hrbolečků. U samiček je zadní část krovek více zaoblena a nese po dvou párech drobných hrbolečků (po páru v horní a dolní části).
Larvy jsou rohlíčkovitého tvaru, beznohé, bělavé barvy.

Druh je možné zaměnit s některými dalšími zástupci tribu Ipini. Například se zástupci rodu Pityokteines, kteří se však liší absencí vystouplých hladkých mozolovitých plošek v zadní polovině štítu (tj. chybí střední podélný kýl a dvě boční mozolovité plošky), neboť báze štítu je u nich stejnoměrně strukturovaná. Navíc zástupci rodu Pityokteines jsou typičtí pěti páry zoubků na zadní části krovek a podstatně hrubším tečkováním krovek. Záměna hrozí nejvíce s dalšími druhy rodu Pityogenes, jako je například Pityogenes quadridens nebo Pityogenes trepanatus. Odlišení je možné díky rozdílnému rozmístění a tvaru zoubků na konci krovek.

Druh vytváří na větvích a kmíncích borovic víceramenné hvězdicovité požerky (3–5 matečných chodeb), kdy snubní komůrka a matečné chodby jsou hluboce zařezané do běle. Matečné chodby bývají 3–6 cm dlouhé a 1,0–1,1 mm široké a při vývoji na tenkých větvích se rychle stáčí do podélného směru. Larvové chodby jsou relativně řídké a nepříliš dlouhé.

Podobné požerky na borovicích vytváří i někteří další zástupci rodu Pityogenes. Například spolehlivé odlišení od požerků Pityogenes bidentatus nebo Pityogenes trepanatus není přes drobné rozdíly možné. Na borovicích se lze často setkat i s požerky polyfágního druhu Pityogenes chalcographus, jehož požerky se liší kratšími matečnými chodbami a delšími a hlavně hustšími chodbami larvovými. Možná je též záměna s rovněž hvězdicovitými požerky polyfágního druhu Pityophthorus pityographus, jehož matečné chodby jsou však podstatně užší (0,5 mm).

Druh má u nás pravděpodobně dvě pokolení do roka. Vývoj je však velmi rozvleklý a lze se tedy během roku setkávat s různými vývojovými stadii. Nejsilnější rojení pozorujeme v květnu.

Druh je u nás lokálně hojný od nížin do pahorkatin. Druh je vázán hlavně na tenké kmínky a větve borovic, vyskytuje se jak v korunách vzrostlých stromů, tak i na stromech mladých. I vzhledem k lokálnímu výskytu je hospodářský význam tohoto druhu malý.

J. Foit, MENDELU