Rostlinolékařský portál

Monocyklická. Prokázána pouze na ostružiníku maliníku (Rubus idaeus) a ostružiníku středozemském (R. ulmifolius).

Velikost je 2,5‒4,1 mm, má světle zelené nebo žluté zbarvení. Tykadla jsou delší než tělo, sifunkuli světlé a mírně zduřelé, chvostek trojúhelníkovitý. Samec je okřídlený. Zaměnitelná s A. rubi, která je tmavěji zbarvená a živí se na ostružiníku.

Mšice sají na spodní straně listů (často nižších), které mohou slabě deformovat (přímé poškození je zanedbatelné).

Přezimují vajíčka u jednotlivých listových pupenů, ty se líhnou začátkem března. Larvy zakladatelek se liší od pozdějších generací přítomností dvou řad tmavých skvrn a chloupků na hřbetě (ve 3. a 4. instaru se ztrácí). Zakladatelky sají na špičkách listových pupenů. Následná generace se zprvu živí na špičkách listů a poté se přesune na jejich spodní stranu, netvoří velké kolonie (typická přítomnost pouze v malém množství). Nymfy i dospělci jsou velmi mobilní a při vyrušení z rostliny spadnou. Po dvou bezkřídlých generacích se v červnu-červenci objeví okřídlená generace, která migruje na nové hostitelské rostliny v okolí. Pohlavní generace se objevuje v říjnu až listopadu, po spáření kladou samičky vajíčka blízko báze výhonů (říjen–prosinec).

Způsobuje slabé deformace listů. Uplatňuje se jako vektor rostlinných virů maliníku (BRNV, RLMV, RLSV, RYNV).

Nejúčinnější strategií omezení virových chorob je výsadba kultivarů maliníků geneticky odolných vůči napadení mšicemi. Dosud totiž nebyl identifikován žádný gen, který by mohl zajistit rezistenci vůči samotným virům, takže ochrana závisí na regulaci vektoru. Silný selekční tlak vedl v nedávné době u mnoha kultivarů k tomu, že kyjatka překonala genetickou rezistenci a většina insekticidů je nyní neúčinná. Nadějí je kombinace rezistence hostitelů s bioagens (predátoři a parazitoidi). Na plantážích se nadále používají také kontaktní přípravky na ochranu rostlin v době vegetace.

• Podpora přirozených nepřátel.

D. Fryč, ÚKZÚZ