Rostlinolékařský portál

Svítilka L. delicatula je vysoce polyfágním druhem se širokým spektrem hostitelů zahrnujícím ovocné, lesní a okrasné dřeviny i révu vinnou (Vitis vinifera). Hlavním a preferovaným hostitelem je pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), který je klíčový pro dokončení úplného životního cyklu svítilky. K dalším hostitelům patří např. rostliny rodů bříza (Betula spp.), dřín (Cornus spp.), dub (Quercus spp.), chmel (Humulus spp.), jabloň (Malus spp.), javor (Acer spp.), olše (Alnus spp.), ořešák (Juglans spp.), pavlovnie (Paulownia spp.), platan (Platanus spp.), slivoň (Prunus spp.), topol (Populus spp.) a vrba (Salix spp.).

Nevyskytuje se.

Nevyskytuje se, avšak riziko zavlečení a usídlení svítilky v ČR je kvůli hojnému výskytu pajasanu žláznatého hodnoceno jako vysoké.

Úřední detekční průzkum výskytu svítilky L. delicatula v ČR bude zahájen v roce 2027.

Svítilka je 25 mm dlouhá, rozpětí roztažených křídel činí 45–50 mm. Hlava a hruď jsou světle hnědé až šedohnědé, nohy tmavě hnědé až černé. Zadeček je černý s výraznými žlutými příčnými pruhy na bocích. Přední křídla jsou kožovitá, šedorůžová až světle hnědá, v klidu složená střechovitě nad tělem. Na předních dvou třetinách plochy křídla se nachází 20–30 nápadných černých skvrn, zadní třetina křídla je pokryta jemným a hustým černým síťovitým vzorkem. Zadní křídla jsou blanitá, v klidu ukrytá pod předními křídly. Jejich vnitřní třetina u kořene je sytě zářivě červená s černými skvrnami, střední část tvoří široký bílý příčný pruh a vrchol křídla je čistě černý. Vajíčka jsou kladena ve snůškách obsahujících přibližně 30–50 kusů. Jednotlivá vajíčka jsou 1 mm dlouhá, oválná, hnědá a v jednej snůšce jsou uspořádána do tří až pěti řad. Na povrchu vajíčka se nachází víčko (operkulum), což je tmavší, úzký ovál, který slouží jako výstupní otvor pro líhnoucí se nymfu. Celá snůška (ootéka) je pokryta voskovým povlakem vylučovaným samicí, jehož barva je zpočátku bělavě šedá a postupem času tmavne. Voskový povlak působením povětrnostních vlivů a vlivů prostředí v průběhu času degraduje, což mu dodává vzhled zaschlého bláta s prasklinami na povrchu. Nymfy procházejí čtyřmi instary, přičemž se v průběhu vývoje mění jejich velikost a ve čtvrtém instaru i zbarvení. Nymfy prvního instaru jsou 3,5–4,5 mm dlouhé, tělo, hlavu i nohy mají černé a na hřbetě a na nohách jsou roztroušeny drobné, jasně bílé tečky. Křídelní pochvy zcela chybí. Toto stadium je velmi pohyblivé. Nymfy druhého a třetího instaru dosahují velikosti 5,0–6,5 mm, respektive 7,0–9,5 mm, a jsou stejně zbarvené jako nymfy prvního instaru. U nymf čtvrtého instaru dochází k výrazné změně zbarvení, které se stává aposematickým (výstražným). Tělo je zářivě červené až červenooranžové s podélnými černými pruhy a bílými tečkami. Na hrudi jsou již jasně viditelné černé křídelní pochvy (základy budoucích křídel).

Záměna dospělců za jiné druhy hmyzu je vzhledem k charakteristickému zbarvení málo pravděpodobná. Mladší nymfy (černé s bílými tečkami) mohou být laickým pohledem zaměněny za jiné zástupce křísů či ploštic, starší nymfy však získávají výrazné červené zbarvení.

Svítilka se živí z cévních svazků lýka (floému), nápadné jsou zvláště příznaky na hostitelských rostlinách způsobené nymfami čtvrtého instaru a dospělci. V důsledku sání se na kmeni vytváří mokvavé rány a dochází k chřadnutí a vadnutí větví. Víceleté napadení vede k úhynu rostlin, což je patrné zejména u vzrostlých stromů a vinné révy. Dalším příznakem je vyloučená medovice na listech hostitelských rostlin a na rostlinách v podrostu. Vyloučená medovice na listech omezuje přístup ke slunečnímu záření, což vede k přerušení fotosyntézy a nakonec zapříčiňuje odumírání a opadávání listů. V důsledku toho vegetace v podrostu kolem hostitelských stromů slábne a okolní části půdy tmavnou a získávají spálený vzhled. Silné napadení lze identifikovat i podle přítomnosti plísňových povlaků na medovici a vytékající míze kolem bází stromů.

Příznaky sání svítilky na rostlinách lze zaměnit za příznaky způsobené jinými druhy savého hmyzu.

Svítilka L. delicatula během roku vytváří jednu generaci jak v oblasti původního rozšíření, tak v oblastech, do nichž se druhotně rozšířila. Tento druh přezimuje ve stadiu vajíček ve snůškách v ootékách, které jsou obvykle umístěny na hostitelských rostlinách nebo v jejich blízkosti, hlavně na kůře dřevin, nebo i na kamenech, plotech a zdech budov. Ootéky lze nalézt na hostitelských stromech v různých výškách na kmenech, větvích a v prasklinách kůry. V Korejské republice se nymfy líhnou na konci května. Nymfy sají na kmenech, větvích i listech. Vylíhlé nymfy se rozptylují do okolí, přičemž vykazují cyklické chování spočívající v padání z hostitelů a následném šplhání na nové hostitele. Okruh hostitelů se s dospíváním nymf zužuje, zpočátku zahrnuje i mnoho bylinných druhů, ale tyto hostitelské rostliny jsou postupně stále méně preferovány a v dospělosti jsou již opomíjeny. Nymfy čtvrtého instaru se koncem léta vyvíjejí v dospělce. Mezi běžné hostitele, na kterých se dospělci živí, patří kromě pajasanu žláznatého bříza, javor, ořešák, réva, vrba a zelkova pilovitá (Zelkova serrata). Některé hostitelské stromy jsou pro ně zřejmě atraktivnější než sousední stromy téhož druhu, proto se na hostitelských stromech shlukují nerovnoměrně. Dospělci jsou aktivní přes den a obvykle nepřeletují na delší vzdálenosti. Samice se většinou páří s několika samci.

Bezkřídlé nymfy se přemísťují mezi hostitelskými rostlinami na vzdálenosti v řádu jednotek až desítek metrů, také dospělci přeletují pouze na kratší vzdálenosti. Na delší vzdálenosti se svítilka L. delicatula šíří lidskou činností, protože snůšky vajíček kladou samičky nejen na hostitelské rostliny, jako jsou rostliny určené k pěstování, řezané větve a řezivo, které jsou následně předmětem obchodu a přepravy, ale i na různé jiné předměty, jako jsou kameny, vozidla či nákladní kontejnery.

Svítilka sáním a vylučováním medovice na listy, které následně porůstají černě, oslabuje hostitelské rostliny, což vede k jejich chřadnutí a odumírání. Svítilka L. delicatula je nebezpečným karanténním a invazně se šířícím škodlivým organismem s potenciálem působit masivní ekonomické ztráty, zejména ve vinařství a ovocnářství. V postižených oblastech USA způsobila lokálně až 90% snížení úrody hroznů. Také v Korejské republice, kde se vyskytuje od roku 2004, dochází k významným škodám u révy vinné. V lesnictví je považována za významný stresový faktor.

Areál původního rozšíření svítilky leží v jihovýchodní Asii (v Číně a Vietnamu). Druh se invazně šíří v Korejské republice, Japonsku a zejména v USA. V srpnu 2026 byl potvrzen první výskyt této svítilky v Evropě v Moldavsku (Kišiněv). Následně byl ohlášen první výskyt v rámci Evropské unie na jihu Maďarska.

Svítilka L. delicatula je zařazena mezi karanténní škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EU a jejichž zavlékání do EU a rozšiřování v EU je zakázáno. K zabránění zavlékání svítilky na území EU by měla sloužit regulační opatření omezující dovoz jejích hostitelských rostlin z oblastí jejího původního (jihovýchodní Asie) i sekundárního (USA) rozšíření a vstupní rostlinolékařské prohlídky rizikových materiálů dovážených z rizikových oblastí zaměřené především na vyhledávání vaječných snůšek svítilky. Svítilka je rovněž zařazena v Seznamu A1 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy. Při zjištění výskytu svítilky L. delicatula na území ČR by ÚKZÚZ nařídil mimořádná rostlinolékařská opatření k eradikaci ohnisek výskytu.

Průzkum se má provádět přednostně na rostlinách pajasanu žláznatého a na hostitelských rostlinách v sadech, vinicích, zahradách, v intravilánu i v přírodních lokalitách, v rizikových oblastech, kterými jsou oblasti s rozšířením pajasanu žláznatého. V ČR jsou to zejména teplejší území, např jižní Morava, Praha, Polabí, ale i mírně teplé regiony, jako je Plzeňská kotlina. Detekční průzkumy by měly být prováděny vizuálním sledováním přítomnosti vaječných snůšek, nymf a dospělců L. delicatula a příznaků napadení. Živá vajíčka ve snůškách lze nalézt od pozdního podzimu do poloviny jara. Nymfy (zejména nymfy čtvrtého instaru) a dospělce lze pozorovat od druhé poloviny léta do poloviny podzimu. V případě vymezovacích průzkumů lze vizuální vyšetření doplnit odchytem nymf a dospělců do lapačů. Za účinné lapače jsou považovány kruhové lepové pásy umístěné na kmeny hostitelských stromů, do kterých se odchytávají nymfy vylézající po kmenech i dospělci. Pro včasnou detekci se doporučuje odběr vzorků medovice z vegetace pro analýzu eDNA (environmentální DNA). Tato metoda může být využita v nárazníkových zónách. Při vizuálním sledování je třeba odebírat vzorky všech vývojových stadií svítilky. U dospělců lze provádět morfologickou identifikaci, zatímco u dalších vývojových stadií lze k identifikaci použít konvenční PCR analýzu následovanou Sangerovým sekvenováním. U vzorků medovice je nutná molekulární analýza.

K hubení svítilky v oblastech jejího výskytu se využívá insekticidní ochrana přípravky s kontaktním i systémovým účinkem. K regulaci nebo zamezení přístupu svítilky jsou s různou mírou úspěchu používány mechanické a agrotechnické metody ochrany, jako jsou ochranné sítě proti hmyzu nebo lepové pásy a kruhové lapače umístěné na kmeny. Ochranné sítě mohou dobře fungovat na vinicích, kde brání přístupu L. delicatula k plodům nebo k celým rostlinám. Vhodná jsou také opatření k regulaci výskytu pajasanu žláznatého, zejména v okolí vinic.

Preventivní opatření jsou popsána v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE.

T. Růžička, s využitím AI

EPPO (2026) Lycorma delicatula. EPPO datasheets on pests recommended for regulation. EFSA (2023) Martino ME, Delbianco A and Camilleri: Pest survey card on Lycorma delicatula. Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/2072 ze dne 28. listopadu 2019, kterým se stanoví jednotné podmínky pro provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2031, pokud jde o ochranná opatření proti škodlivým organismům rostlin, a kterým se zrušuje nařízení Komise (ES) č. 690/2008 a mění prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2019.