Rostlinolékařský portál

Vytváří přímá, hladká, lysá, 30–120 cm vysoká stébla, z nichž vyrůstají čárkovité listy zelené nebo zelenošedé barvy. Ty jsou až 1 cm široké, s krátkým jazýčkem a úzkými oušky. Stéblo je zakončeno přímým, úzkým, až 15 cm dlouhým lichoklasem, který se skládá z 15–20 klásků. Pluchaté obilky jsou úzce kopinaté, zploštělé, slabě žlábkovité, na konci chlupaté, nažloutlé. Kvete od června do podzimu, na jednom stéble se utváří až 100 obilek. 
Oddenky, jimiž se rozmnožuje, jsou článkovité, v uzlech vytvářejí pupeny chráněné šupinou. Koncový pupen je chráněn velmi ostrou šupinou, která umožňuje pronikání jak utuženou půdou, tak i tvrdými překážkami. Oddenky jsou uloženy v půdě převážně vodorovně a vytváří hustou síť. 

Většinou mu vyhovují podmínky, které pro plodiny vytváříme agrotechnikou. Byl považován za indikátor úrodných půd. Díky vysoké úrovni hnojení (statkovými i průmyslovými hnojivy) se rozšířil i na stanoviště, kde se dříve nevyskytoval, tj. do vyšších poloh na málo úrodné půdy s mělkou ornicí. Tč. se vyskytuje i na trvalých travních porostech (důsledek ruderalizace). Často zcela zarůstá mezní plochy, které lemují celky orné půdy.

Nejrozšířenější plevel mírného pásma. Patří mezi velmi nebezpečné plevele, které snižují sklizeň plodiny nejen odebíráním živin a vody, ale také potlačuje pěstovanou plodinu vylučováním látek inhibiční povahy. Zapleveluje všechny kulturní rostliny, sady, vinice, chmelnice, problematický je i v zahradách.
Na orné půdě převládá rozmnožování pomocí oddenků, které jsou schopné prorůst např. hlízu bramboru, mrkev i dřevo. Kořenový systém neproniká hluboko do půdy, zasahuje převážně do orniční vrstvy. Na orné půdě hloubka kořenů závisí na hloubce zpracované půdy. U minimalizačních technologií je rozložen kořenový systém pouze do hloubky 8–12 cm, což umožňuje mohutnější rašení oddenků z mělčí vrstvy půdy než při hluboké orbě.