Rostlinolékařský portál

Jedná se o jednoletou až dvouletou rostlinu, při jejímž poranění vytéká bílé mléko, které je jedovaté. Její lodyha je přímá, dřevnatějící, ve spodní časti mírně štětinatá, v horní lysá. Spodní listy a listy přízemní růžice jsou peřenolaločnaté s úkrojky trojboce kopinatými a ostenkatě zubatými. Horní listy jsou kopinaté a celokrajné. Jejím charakteristickým znakem jsou ostny vyrůstající ze spodní strany na střední žíle listů. Lodyžní listy jsou zvláště za slunečného dne postaveny v poledníkovém (severojižním) směru. Je považována za mateřskou rostlinu hlávkového salátu. Locice vyhovují plodiny s delší vegetačních dobou, kde má dostatek času k růstu a dozrání semen. Zapleveluje především plodiny ozimého charakteru, a to především řepku ozimou, pšenici ozimou, ale také cukrovku a víceleté pícniny, případně dvouleté plodiny (kmín). Jeden z důvodů jejího rozšíření je i nárůst neudržovaných ploch v naší krajině (rumiště, meze). Na těchto místech se locika může rozmnožovat a pomocí ochmýřených semen šířit na značné vzdálenosti do svého okolí včetně orné půdy. 

​Roste při okrajích komunikací, na navážkách zemin, v kamenolomech, při okrajích polí, na rumištích. Vyhovují jí sušší, hlinité, živinami bohaté půdy s dostatkem vápníku a dusíku. Vyhledává výslunná nebo jen částečně zastíněná stanoviště.

Locika kompasová patří k druhům s vysokou konkurenční schopností. Její význam neustále roste. V období první republiky, až do 60. let min. století, nebyla považovaná za polní plevel. V literatuře z let osmdesátých je řazena k druhům méně významným a dobře hubitelným. Současná odborná literatura ji pokládá za nebezpečný plevelný druh.