Rostlinolékařský portál

Jedná se o oligofágního zástupce kůru a dřevo vrtajícího hmyzu především na dubech (Quercus spp.). Druh byl pozorován také na olších (Alnus spp.) a břízách (Betula spp.).

Jedná se o druh, který je v dospělém stadiu cca 1,7–2,6 cm dlouhý, má štít stejně široký, jako je hlava a jsou na něm přítomny trny (na jeho obou bocích). Oči jsou vykrojené a na poměry čeledě jsou tykadla relativně krátká – cca do poloviny krovek. Krovky jsou černé s červenožlutou, nebo rezavě pískovou barvou. Barevně tato směsice barev připomíná žíhání.
Larva tohoto druhu je charakteristická pro jmenovitou čeleď. Je tedy žlutavá, beznohá a směrem k hlavě mírně se rozšiřující. Kusadla larev jsou velmi sklerotizovaná a tedy velmi dobře rozpoznatelná.

Od ostatních druhů čeledi tesaříkovitých se tento druh liší zbarvením a stavbou těla, tedy štítem stejně širokým jako hlava a relativně krátkými tykadly. Od druhů stejné podčeledi (Lepturinae) lze tohoto zástupce odlišit především přítomností světlého žíhání na krovkách (viz výše). Druh je možné odlišit také velikostně – jde o největšího zástupce předmětného rodu Rhagium, který se u nás přirozeně vyskytuje.

Larvy se vyvíjejí pod kůrou listnatých dřevin (především dubů) s významnými fyziologickými problémy (stres suchem atp.) a také v pařezech. Jedinci mohou osidlovat ještě živé dřeviny, ale je zde nutná přítomnost dalšího stresového faktoru, který stromy významně oslabí, třeba kůrovci atp. Do běle chodby zasahují většinou pouze zřídka a to především na tenkém materiálu. Hlavním poškozením jsou tedy vlnité larvální chodby, které se tvoří v podkorních zónách dřeviny a na tenčím materiálu také hákovité chodby pro kuklení dorostlých larev.

Tento druh je možné zaměnit s příbuznými druhy s podobnou trofickou vazbou, proto bude hlavním poznávacím znakem druhu přítomnost dospělců na kmeni dřeviny. V larválním stavu je determinace tohoto konkrétního druhu komplikovaná.

Dospělci poletují v dubnu a jejich výskyt muže pokračovat až do července, kdy zároveň probíhá kladení na hostitelské dřeviny. Následuje larvální vývoj, kdy zimuje nejprve larva a následně mladé imágo. Generace je tedy dvouletá.

Tento druh je sekundárním škůdcem, obsazuje tedy dřeviny výrazně oslabené, či čerstvě odumřelé. Díky tvorbě hákovitých kukelních chodeb se jedná také o technického škůdce dřeva, ale pouze u tenčího dřevního materiálu.

P. Martinek, MENDELU