Rostlinolékařský portál

Jedná se kůru a dřevo vrtajícího zástupce na borovicích. Vývoj byl zaznamenán na borovici lesní (Pinus sylvestris) a b. černé (Pinus nigra).

V dospělosti je tento druh 25 až 32 mm dlouhý. Barva imag je šedo-měděná a krovky jsou pokryty výraznými rýhami a plochými jamkami. Celé tělo je výrazně lesklé, spodní část je zlatá. Tvarem těla je tento druh typickým krascem, tedy má tělo štíhlé, značně uťaté (ze směru od hlavy) a příčný profil těla ve tvaru písmene D.
Larva je měkká, bez končetin, bělavé barvy se zřetelnými kusadly.

Pro svůj typický tvar těla (larva i dospělec) je tento druh snadno zaměnitelní s ostatními druhy krasců. Rozhodujícím znakem bude ovšem vazba na uvedené hostitelské dřeviny, barva těla a také velikost - jedná se o největšího zástupce krasců ve střední Evropě.

Larvy tohoto druhu provádějí žír pod kůrou starých, odumřelých a rozpadajících se borovic, čím se tvoří značně klikaté chodbičky v podkorních zónách, které se s růstem larev rozšiřují a jsou zakončeny kuklení kolébkou (kuklení probíhá jak v běli, tak v kůře – vše je odvislé od tloušťky podkorních zón, resp. dřevního materiálu).

Tvar požerku, resp. tvarování larvální chodby je typické pro předmětný rod. Charakteristická pro tento druh je jeho inklinace k borovicím větších dimenzí, které jsou již odumřelé. Také je tento druh zaznamenávaný jen v teplých oblastech ČR. Od ostatních rodů čeledi krascovitých jsou larvální chodby rozdílné především tím, že se v ohybech chodeb meandrovitě nerozšiřují, toto je charakteristické pro zástupce rodů Anthaxia, Buprestis, Chalcophora atp. Jednoznačně nejjednodušším rozlišovacím znakem je velikost celého požerku, resp. larválních chodeb, neboť se jedná o největšího zástupce celé čeledi Buprestidae.

Je to druh s dvouletým–pětiletým vývojem, kdy zimuje stádium larvy. Poslední zimu přezimuje již kukla, nebo mladý jedinec, který se prokousává z kukelního prostoru až v příští sezóně. Období rojení nastupuje skrz jarní a letní čas, tedy od května do srpna.

Jedná se o čistě sekundárního zástupce podkorního hmyzu, který napadá jen odumřelé dřeviny s preferencí silnějších dimenzí. V současné době se jedná druh vcelku hojný na lokalitách, kde nachází své živné dřeviny, ale stále se jedná o legislativou chráněný druh bezobratlého.

P. Martinek, MENDELU