Rostlinolékařský portál

Jedná se o polyfágního zástupce kůru a dřevo vrtajícího hmyzu na jehličnatých dřevinách s preferencí smrku (Picea spp.). Druh byl pozorován také na borovici (Pinus spp.), jedli (Abies spp.) a modřínu (Larix spp.), ale také na některých listnatých dřevinách (jedná se spíše o raritní pozorování).

Jedná se o druh v dospělém stadiu, který je cca 1,0–1,5 cm dlouhý, který je barevně variabilní s tím, že dominuje zelenavě hnědá barva různých intenzit. Štít je oválného tvaru, je silně tečkovaný a po bocích je zaoblený. Stehna bývají kyjovitě rozšířená.
Larva je charakteristická pro jmenovitou čeleď. Je tedy žlutavá, beznohá a směrem k hlavě mírně se rozšiřující. Kusadla larev jsou velmi sklerotizovaná a tedy dobře rozpoznatelná.

Od ostatních druhů čeledi tesaříkovitých se tento druh liší stavbou těla, tedy štítem s intenzivním tečkováním a také oválným tvarem. Také kyjovitě rozšířená stehna jsou velmi charakteristická. Hodně charakteristická je barva těla, tedy převážně zelenavě hnědá, a to po celém těle. Od tesaříka fialového (C. violaceum) je tento druh odlišný především menší velkostí, menší pravděpodobností výskytu, a potom také barvou (C. violaceum je druh, jehož zbarvení je více ve fialových barevných tónech). Od druhů stejné podčeledi (Lepturinae) lze tohoto zástupce odlišit především zbarvením krovek a trofickou vazbou primárně na jehličnany.

Larvy se vyvíjejí pod kůrou jehličnatých dřevin s významnými fyziologickými problémy, nebo v pokáceném a ještě neproschlém jehličnatém dřevu, kde musí být přítomna korní pletiva. Larvální chodby se tvoří pouze v podkorních zónách a přilehlém dřevu, resp. v běli. Chodby jsou charakteristické jakoby plošným charakterem a přítomností hákovité kukelní komůrky, která zasahuje do dřeva, a také tím, že jsou chodby vyplněny bílou dřevní drtí, která má návaznost na larvální žír.

Je možné jej zaměnit s příbuznými druhy s podobnou trofickou vazbou, proto bude hlavním poznávacím znakem tohoto druhu přítomnost dospělců na kmeni dřeviny v době kladení, či kopulace. V larválním stavu je determinace tohoto konkrétního druhu komplikovaná.

Dospělci poletují v květnu a mohou se objevovat až do září. V těchto termínech zároveň probíhá kladení na hostitelské dřeviny. Následuje larvální vývoj, kdy zimuje larva a to i několikrát. Vývoje se může protáhnout až na tři roky, ale obvykle za příznivých podmínek a v čerstvém dřevním materiálu proběhne již za jeden rok (maximálně za dva roky).

Charakter jeho vývoje nahrává tomu, že se jedná o technického škůdce. Tento druh hlouběji do dřeva zasahuje pouze při kuklení, proto spíše omezuje komerční zhodnocení uskladněného, nebo káceného dřevního materiálu než, že by představoval zásadní limit pro prodejnost dřeva.

P. Martinek, MENDELU