Rostlinolékařský portál

Jedná se o polyfágního zástupce kůru a dřevo vrtajícího hmyzu na jehličnatých dřevinách, resp. na dřevu jehličnatých dřevin. Druh byl pozorován na smrku (Picea spp.), jedli (Abies spp.), modřínu (Larix spp.) a borovici (Pinus spp.).

Jedná se o druh, který je v dospělčím stádiu cca 0,7–2,5 cm dlouhý. Jedinci mají celé tělo ploché a jeho barva je především hnědá až tmavě hnědá. Tykadla jsou na poměry čeledě krátká, tedy cca do poloviny krovek u samečků a u samiček maximálně do jejich jedné třetiny.
Larva je charakteristická pro jmenovitou čeleď. Je tedy žlutavá, beznohá (jen s malými rudimenty hrudních nožek) a směrem k hlavě mírně se rozšiřující. Kusadla larev jsou velmi sklerotizovaná a tedy dobře rozpoznatelná. Dorostlá larva je zhruba 2 cm dlouhá.

Od ostatních druhů čeledi tesaříkovitých se tento druh liší stavbou těla, tedy oválným štítem se dvěma po bocích soustředěnými útvary mozolovitého charakteru. Dalším poznávacím znakem jsou celkem krátká tykadla a přítomnost nepravého kladélka u samiček.

Larvy se vyvíjejí pod povrchovou vrstvou bělového dřeva jehličnatých dřevin a to i ve fázi, kdy je dřevní materiál vysušen pro klasické konstrukční zpracování. S přibývajícím vývojem larvy hloubí chodby až po jádro u dřevinných taxonů, které jej mají, a u dřevin bez jádra chodby zasahují až do dřeně. Zjevné poškození často opravdu není, neboť probíhá skrytě a je zjevné jen díky prasklinám ve dřevě, kde dochází k vysypávání drtinek.

Je možné jej zaměnit s druhy s podobnou trofickou vazbou, proto bude hlavním poznávacím znakem tohoto druhu přítomnost dospělců na kmeni dřeviny. V larválním stavu je determinace tohoto konkrétního druhu komplikovaná. Pokud se jedná o již vyletěný materiál, tedy materiál, kde vývoj druhu již proběhl, tento druh se na rozdíl od zástupců červotočů prokousává z kukelní komůrky oválným výletovým otvorem.

Dospělci poletují už v květnu a pokračují až do září, kdy zároveň probíhá kladení na hostitelské dřeviny, resp. dřevinný materiál. Následuje larvální vývoj, kdy zimuje nejprve larva a následně imágo, generace je tedy minimálně dvouletá. Často dochází k jejímu prodloužení až na 4 roky a pokud jsou podmínky velmi nepříznivé (dřevo je značně proschlé, nízká teplota atp.) dochází k prodloužení vývoje až na 15 let.

Tento druh je společně s červotočem proužkovaným jednoznačně nejvýznamnějším škůdcem jehličnatého dřeva a to především v odkorněném a zpracovaném stavu. Díky tvorbě chodeb v již zpracovaném materiálu se jedná o technického škůdce, který má podstatný vliv na mechanické vlastnosti napadeného materiálu.

P. Martinek, MENDELU