Rostlinolékařský portál se načítá...

Rostlinolékařský portál

bílá hniloba lilku
Sclerotinia sclerotiorum

říše: Fungi třída: Leotiomycetes čeleď: hlízenkovité (Sclerotiniaceae)

Další české názvy: bílá hniloba, sklerotiniové vadnutí, sklerotiniová hniloba, sklerotinia bílá plíseň, stonková hniloba

Vědecká synonyma: Hymenoscyphus sclerotiorum, Peziza sclerotiorum, Sclerotinia libertina, Whetzelinia sclerotiorum

EPPO kód: SCLESC

Základní charakteristika
Hostitelské spektrum
Patogen má velmi široký rozsah hostitelů, napadá ca 400 druhů rostlin, včetně mnoha druhů významných plodin, např. sóju (Glycine max), bob (Vicia faba), vojtěšku (Medicago sativa) a také olejniny, např. řepku (Brassica napus) hořčici (Sinapis spp.) a slunečnici (Helianthus annuus) nebo ze zelenin např. okurek setý (Cucumis sativus) a lilek vejcoplodý (Solanum melongena).
Popis
Patogen je homothalická houba, netvoří nepohlavní spory, pouze černá hrudkovitá, 3–6 mm velká sklerocia, přežívající v půdě dlouhodobě. Sklerocia klíčí při teplotě půdy 10–18 °C buď hyfami, nebo tvoří plodnice pohlavního stadia (apothecia s askosporami).
Příznaky poškození/napadení
Typické příznaky napadení jsou nekrotické, vodnaté léze, které se tvoří na stonku a postupně se zvětšují a šíří do vedlejších stonků a jsou pokryté bílými porosty houbového mycelia, které později prorůstá stonkovou dření. Uvnitř stonku se tvoří černá sklerocia, 9–17 × 2–4 mm velká. Sklerocia jsou protáhlá nebo válcovitého tvaru a často připojená konci. Sklerocia lze nalézt uvnitř i vně napadených stonků. Bílé mycelium se později objevuje i na povrchu stonku.
Možnost záměny poškození/napadení
S časným vývojovým stadiem B. cinerea je možná záměna na stoncích. Pletivo napadené S. sclerotiorum zůstává v místě napadení bílé, stonky obsahují v místě napadení sklerocia.
Životní cyklus
Patogen přezimuje ve formě sklerocií v půdě nebo na napadených rostlinných zbytcích. 
Z dlouhodobě ovlhčených sklerocií v půdě vyrůstají hyfy, které mohou přímo infikovat kořeny a bazální části stonku, což se projevuje vadnutím nadzemních částí rostlin. Za vhodných podmínek se na sklerociích na povrchu půdy vytvářejí plodničky (apothecia) s vřecky a askosporami, které jsou roznášeny vzdušnými proudy na velké vzdálenosti a mohou infikovat další rostliny. K přímé infekci zdravých rostlin askosporami obvykle nedochází, ale osídlována jsou odumřelá či odumírající pletiva. Hyfy pronikají do pletiva přes neporaněnou pokožku a následně se tvoří nová sklerocia. Optimální teploty pro vývoj choroby se pohybují od 15–21 °C, nezbytná je vysoká relativní vlhkost vzduchu i vysoká vlhkost substrátu.
Způsoby šíření
Patogen se šíří pomocí sklerocií a askospor. Askospory jsou zdrojem primárního inokula.
Hospodářský význam
Významná choroba, která způsobuje významné škody jak během vegetace, tak v průběhu skladování.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
  • Osevní postup s minimálně pětiletým odstupem pěstování hostitelských rostlin. 
  • Střídání plodin má v tomto případě omezený význam, protože patogen má širokou škálu hostitelů, infikuje mnoho dalších příbuzných plodin a dlouhodobě přetrvává v půdě jako sklerocia. 
  • Výběr pozemku.
  • Použití zdravého (certifikovaného) osiva, nebo sadby.
  • Výběr odolných nebo tolerantních odrůd.
  • Optimální agrotechnika.
  • Vyrovnaná výživa.
  • Nepřehnojovat dusíkem.
  • Zajištění proudění vzduchu vhodným sponem rostlin.
  • Vyloučení zálivky postřikem a přednostní použití kapkové závlahy.
  • Větrání fóliovníků a skleníků k zamezení ovlhčení a vysoké vlhkosti vzduchu.
  • Regulace zaplevelení.
  • Likvidace a včasné odstranění napadených rostlin před vytvořením sklerocií.
  • Likvidace posklizňových zbytků.
  • Moření osiva.
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
Laboratorně byly testovány biologické přípravky a byla ověřena biologická účinnost mikroorganismů Trichoderma harzianum, Bacillus amyloliquefaciens, Ulocladium atrum, Epicoccum purpurescens, Coniothyrium minitans, Gliocladium virens, Pseudomonas flourescens, Penicillium communeTrichoderma asperellum proti patogenu. Některé se již používají jako komerční biologické přípravky na ochranu rostlin.
Chemická ochrana rostlin
Chemické ošetření v době výskytu bývá již neúčinné. Je nutné použít přípravků se systémovým účinkem. Samostatné ošetření proti této chorobě se zpravidla neprovádí, ošetření bývá spojeno s ošetřením proti plísni. Ošetření je nutné provádět preventivně před květem nebo na počátku kvetení.