Rostlinolékařský portál

Více než 400 druhů převážně dvouděložných polních, zahradních a okrasných rostlin.

Houba je homothalická a netvoří nepohlavní spory, pouze tmavá hrudkovitá, 3–6 mm velká sklerocia, přežívající v půdě 6–12 měsíců. Sklerocia klíčí při teplotě půdy 10–18 °C buď hyfami, nebo tvoří plodnice pohlavního stadia (apothecia s askosporami).

Na bazální části stonku chryzantém se tvoří tmavě zelené, vodnaté, zahnívající léze, listy vadnou. Za vysoké vlhkosti se kolem stonku, na povrchu půdy, objevuje bílé, vatovité mycelium. Nejprve jednotlivé stonky, později celé rostliny vadnou a odumírají. Ve stonku se tvoří černá sklerocia. 
U světlice barvířské se napadení objevuje v počátku kvetení. Napadená rostlina žloutne a zasychá. Na stonku se postupně objevuje bělavé mycelium a později i černá sklerosia. Mycelium prorůstá stonkem, postupně dochází k jeho rozpadu či lámání. 
U pohanky se na stoncích objevují malé, světle hnědé skvrny, které se postupně zvětšují a stonky zasychají. U infikovaných rostlin snadno vypadávají semena. Za vlhka se na rozhraní půda/vzduch objevuje bělavý, vatovitý koláč mycelia kolem stonku.

Z dlouhodobě ovlhčených sklerocií v půdě vyrůstají hyfy, které mohou přímo infikovat kořeny a bazální části stonku, což se projevuje vadnutím nadzemních částí rostlin. Ze sklerocií na povrchu půdy vyrůstají apothecia a uvolňované askospory jsou větrem roznášeny na rostliny. K přímé infekci zdravých rostlin askosporami obvykle nedochází, ale osídlována jsou odumřelá či odumírající pletiva, často okvětních lístků. Hyfy pronikají do pletiva přes neporaněnou pokožku a následně se tvoří nová sklerocia. Optimální teploty pro vývoj onemocnění se pohybují od 15 do 21 °C, nezbytná je vysoká relativní vlhkost vzduchu i vysoká vlhkost substrátu.

Ztráty způsobené patogenem se mohou pohybovat od 0 do 100 %.

Celosvětově, zejména Evropa, Severní Amerika a Nový Zéland.

Likvidace napadených rostlin, opakovaná aplikace fungicidů.

Z nechemických variant jsou prokázány účinky přípravků na bázi antagonistických hub Coniothyrium spp., Clonostachys spp. nebo Trichoderma spp., z bakterií např. rod Bacillus spp. nebo Pseudomonas spp. 
Přípravky se aplikují zpravidla preventivně před výsadbou sazenic do půdy nebo namáčením kořenů do roztoku přípravku. Některé z nich lze použít i v době výskytu prvních příznaků. Ošetření je nutné opakovat podle potřeby v rozestupu několika dní.

Chemické ošetření v době výskytu bývá již neúčinné. Je nutné použít přípravků se systémovým účinkem.

I. Šafránková, MENDELU