Rostlinolékařský portál

Sója luštinatá (Glycine max).

Příznaky mohou být zaměněny s dalšími listovými skvrnitostmi sóji, zejména se septoriovou skvrnitostí (Septoria glycines), bakteriální puchrovitostí (Xanthomonas spp.) nebo cerkosporovou skvrnitostí a purpurovým zbarvením semen způsobeným Cercospora kikuchii. Charakteristickým znakem cerkosporiózy sóji je světlý střed skvrn ohraničený výrazným červenohnědým až purpurovým lemem

První příznaky se objevují na listech jako drobné, tmavé, vodnaté skvrny. Ty se postupně zvětšují a vytvářejí typické okrouhlé až hranaté skvrny se světle šedým až světle hnědým středem a úzkým červenohnědým až purpurovým lemem. Při silném napadení mohou jednotlivé skvrny splývat, což vede k odumírání větších částí listové plochy a předčasnému opadu listů. Na luscích vznikají načervenalé až hnědé oválné skvrny a infikovaná semena mohou být zbarvena šedě až hnědě nebo mohou být bez viditelných příznaků

Patogen přezimuje ve formě mycelia a infekčních struktur na napadených rostlinných zbytcích a v osivu. V rostlinných zbytcích může přežívat nejméně dva roky. Primárním i sekundárním zdrojem infekce jsou konidie, které se šíří větrem a dešťovými kapkami. K infekci dochází zejména za teplého a vlhkého počasí při teplotách přibližně 25 až 30 °C a relativní vlhkosti vzduchu nad 90 %. Choroba má polycyklický charakter, takže během vegetace může vznikat více infekčních cyklů.

Cerkosporióza patří mezi nejvýznamnější listové choroby sóji. Hospodářské škody vznikají především v důsledku snížení fotosyntetické plochy, předčasné defoliace a redukce hmotnosti semen. Ztráty výnosu mohou v příznivých podmínkách dosahovat 10 až 60 %, výjimečně i více. Choroba nabývá na významu zejména při pěstování náchylných odrůd a v oblastech s teplým a vlhkým klimatem.

Patogen je rozšířen ve většině oblastí pěstování sóji. Významný výskyt je zaznamenáván v Severní a Jižní Americe, Asii i dalších regionech s teplým a vlhkým klimatem. Choroba byla původně popsána v Japonsku a následně byla zjištěna ve všech hlavních světových pěstitelských oblastech sóji.

• Používání zdravého certifikovaného osiva.
• Pěstování odolných nebo tolerantních odrůd. 
• Význam má střídání plodin.
• Omezení pěstování sóji v monokultuře.
• Důsledná likvidace nebo zapravení infikovaných posklizňových zbytků. 
• Riziko infekce lze snížit také vhodnou agrotechnikou podporující rychlé osychání porostu

• Specifická biologická ochrana proti Cercospora sojina není v současnosti v polních podmínkách široce využívána. 
• Perspektivní jsou antagonistické mikroorganismy, zejména některé druhy rodů Bacillus a Trichoderma, jejichž účinnost je předmětem výzkumu. 
• V praxi však základ ochrany stále tvoří preventivní agrotechnická opatření a využívání odolných odrůd.

Chemická ochrana je založena na aplikaci listových fungicidů. Ošetření je nejúčinnější při zjištění prvních příznaků nebo při naplnění podmínek vhodných pro rozvoj choroby. 

U Cercospora sojina bylo prokázáno rozšíření rezistence vůči fungicidům ze skupiny QoI (strobiluriny), která je spojena zejména s mutací G143A v genu cytochromu b. Rezistentní populace byly potvrzeny v řadě pěstitelských oblastí sóji. Riziko vzniku rezistence zvyšuje opakované používání fungicidů se stejným mechanismem účinku. Doporučuje se střídání účinných látek a využívání integrované ochrany rostlin.

BARRO, J. P., NEVES, D. L., DEL PONTE, E. M. a BRADLEY, C. A. 2023. Frogeye leaf spot caused by Cercospora sojina: A review. Tropical Plant Pathology. 48: 363-374. DOI: 10.1007/s40858-023-00583-8
LIN, B. a KELLY, H. 2018. Frogeye Leaf Spot of Soybean. The Plant Health Instructor. American Phytopathological Society. DOI: 10.1094/PHI-I-2018-1018-01
KLECZEWSKI, N. 2025. Frogeye Leaf Spot on Soybean. University of Delaware Cooperative Extension