Rostlinolékařský portál

Prvními příznaky jsou malé, světle hnědé skvrny na vrcholu nezralých plodů. Jak postižené plody rostou, tyto skvrny se rychle zvětšují a vytvářejí tmavé, vkleslé, kožovité léze. Tyto léze jsou většinou suché a mohou být tak velké, jako je průměr plodu. Proniknou-li do postižených pletiv houby nebo bakterie, může se vyvinout měkká, sekundární hniloba.

Porucha je nejběžnější u melounu vodního a některých tykví. Častěji se vyskytuje potom, co byly rostliny vystaveny silnému suchostnímu stresu, který nepříznivě zasahuje do transportu vápníku (Ca) k meristematickým buňkám plodu, což má za následek rozpad mladých pletiv. I když vrcholová hniloba je způsobena nedostatkem Ca u vyvíjejících se plodů, vnější podmínky, které brání příjmu a dostupnosti vody a živin, značně přispívají k intenzivnějšímu projevu příznaků. 
K takovým faktorům patří vodní stres, zvláště při značných změnách půdní vlhkosti. Podporou bujného růstu výhonů a ztenčením zásob přístupného Ca může rovněž přispívat k poruše nadměrné dusíkaté hnojení.

• Základem preventivní ochrany je vyrovnaná výživa makro i mikroelementy. 
• Pravidelné zkoušení půd a v případě potřeby včasná aplikace mletého vápence.

• Použití rychle přijatelných listových hnojiv s obsahem Ca.