Rostlinolékařský portál

Hostitelské spektrum zahrnuje zástupce řádů Lepidoptera, Hymenoptera, Coleoptera, Diptera a Orthoptera.

Přípravky na ochranu rostlin mohou mít přímý dopad na užitečné organismy, případně na ně mohou působit nepřímo, např. ovlivnit plodnost, zdárný vývoj (svlékání) nebo působit repelentně. Kompatibilitu přípravků/konkrétních účinných látek a vybraných užitečných organismů je doporučeno před aplikací ověřit na webových stránkách firmy Biobest nebo Koppert v tzv. side effect manuálech.

Hmyzí viry mohou být tvořeny buď dvouvláknovou nebo jednovláknovou DNA (dsDNA a ssDNA), stejně jako RNA (dsRNA a ssRNA). Jedná se o obligátní parazity. 
Nukleová kyselina je obalena proteinovým obalem známým jako kapsida v částicích viru, který hraje zásadní roli v procesu infekce hostitelské buňky. Když virus částečně vstoupí do buňky, jeho nukleová kyselina převezme kontrolu nad metabolickým systémem hostitele a produkuje své kopie tak dlouho, dokud buňka nezemře. 
Bakuloviry (ds DNA) jsou z praktického hlediska skupinou, která skýtá největší využití v praktické ochraně proti škodlivým druhům z řádu Lepidoptera. Lze je rozdělit do dvou kategorií, a to: Granuloviry (GV) a Nukleopolyedrózy (NPV). 
Nucleopolyhedrovirus – tento rod reprezentují druhy souhrnně nazývané NPV (Nuclear Polyhedrosis Viruses) tzv. „viry jaderné polyedrie“ nebo též „polyedrické viry“. NPV mají infekční viriony uloženy ve skupinkách v matrici z krystalické bílkoviny (polyhedrin). V jednom polyedru je vždy více membránových obalů opouzdřujících jednu nebo více DNA-obsahujících virových částic. Polyedry jsou formovány v jádře buněk napadených tkání a v jednom polyedru může být až několik set virionů. Velikost polyedrů kolísá v rozmezí 0,5–15 μm. NPV vyvolávají onemocnění běžně označovaná jako „polyedrózy“ nebo „jaderné polyedrie“. 

Infekce entomopatogenními viry může být zaměněna za infekci entomopatogenními bakteriemi, které taktéž způsobují ztekucení a změnu barvy infikovaného hostitele. Rozlišení je možné na je možné na základě mikroskopie a rozlišení, zda se jedná o virová nebo bakteriální tělíska.

Infekce se u každé skupiny virů může projevovat odlišně, obecně se však projevuje zpomalením aktivity hostitele, který přestane jíst a přestane růst. V závěru infekce se napadený hmyz zavěsí na stéblo trávy, nebo větvičky hlavu dolů. Z těla ve tvaru obráceného písmene „V“, vytéká našedlá až krémová tekutina.

Cesta patogeneze a reprodukce se liší podle druhu viru, infekce se však téměř vždy přenáší požitím (k infekci může dojít také mezi rodiči a potomstvem nebo pomocí parazitů). Virové částice se po požití napojují na receptory v žaludku a procházejí epiteliálními buňkami. Infekce postupuje do hemocoelu a následně do životně důležitých orgánů a tkání, zejména do tukového tělesa. Akutní infekce končí smrtí hostitele za 5–14 dní. Infikovaný hmyz bakuloviry se jeví jako bílý v důsledku infekce tukového těla, viditelný díky průhlednější kůži, která se postupem nemoci ztenčuje, až praskne. Poté, co larva vlivem infekce změní své chování, vyleze na nejvyšší bod, zavěsí se hlavu dolů. Z těla vytéká našedlá až krémová tekutina, včetně miliard okluzních tělísek, která napomáhají šíření viru.

Entomopatogenní viry se v přírodě běžně vyskytují a způsobují spontánní epizootie (nákazy mající epidemický charakter) a jsou častou příčinou přirozeného kolapsu populací některých druhů hmyzu, včetně významných fytofágních druhů. K nejběžnějším patří virové epizootie v populacích různých druhů motýlů. Virovou nákazu je však možné indukovat i uměle, záměrnou introdukcí příslušného druhu viru pomocí aplikace standardního biologického preparátu. Virus je obligátní parazit, který se však nemůže množit in vitro. S využitím virů se počítá v uzavřených i otevřených systémech, prakticky je využitelná v ochraně ovoce (jabloně), zeleniny a lesních dřevin. 
Nejznámější zástupci jsou např. Autographa californica nucleopolyhedrovirus, Helicoverpa armigera nucleopolyhedrovirus, Lymantria dispar multiple nucleopolyhedrovirus, Mamestra brassicae nucleopolyhedrovirus, Agrotis segetum granulovirus, Cydia pomonella granulovirus, Pieris brassicae granulovirus. 
Mimo bakulovirů jsou známy též druhy následujících rodin: 

• Ascoviridae (Heliothis virescens ascovirus, Spodoptera frugiperda ascovirus) 
• Baculoviridae (až 40 druhů) 
• Dicistroviridae (napadající včely, př. Acute bee paralysis virus) 
• Flaviviridae (Culex flavivirus) 
• Hytrosaviridae (Glossina pallidipes salivary gland hypertrophy virus, Musca domestica salivary gland hypertrophy virus) 
• Iridoviridae (druhy napadající vodní druhy Diptera a Lepidoptera) 
• Nudiviridae (2 druhy) 
• Poxviridae (2 druhy) 
• Tetraviridae (1 druh). 

Ve světě i v ČR jsou dostupné komerční preparáty na bázi granulovirů nebo polyedróz.

Š. Radová, ÚKZÚZ