Rostlinolékařský portál

Smrk pichlavý (Picea pungens), s. sivý (P. glauca), s. sitka (P. sitchensis), s. ztepilý (P. abies), s. Engelmannův (P. engelmannii), s. štětinatý (P. asperata), borovice černá (Pinus nigra), b. kleč (P. mugo), b. lesní (P. sylvestris).

Jehlice na letorostech u smrku předčasně reziví a opadávají od nejmladších jehlic. U borovice jehlice zreziví, ale většinou neopadávají, přetrvávají i několik let na dřevině. Terminální pupeny odumírají a při několikaletém působení odumírání jehlic postupuje směrem od pupenů k bázi.

Symptomy jsou sice typické, ale v každém případě je nutná mikroskopická determinace, pokud nejsou přítomné plodnice, identifikace není možná. Pupeny často zasychají i z jiných důvodů např. poškození pupenů a vyrašených výhonů pozdním jarním mrazem, nebo jejich napadení plísní šedou (Botrytis cinerea), poškození jiným patogenem nebo škůdcem.

Koncem jara až počátkem léta se na poškozených pupenech a letorostech rozvijí pyknidy anamorfy Brunchorstia pinea, jsou tmavě hnědé až černé, kulovitého tvaru. Obsahují podlouhlé až vřetenovité konidie, dělené 2–5 přepážkami, hyalinní (vel. 25–40×3–3,5 µm). Apothecia – plodnice teleomorfy vyrůstají později v létě až do podzimu a nejsou tak časté, zpočátku jsou velmi podobné pyknidám, většinou se bez ohledání lupou potvrdit nedají. Askospory jsou vřetenovitého až kuželovitého tvaru a jsou se třemi přepážkami, hyalinní (vel. 15–20×3–4,5 µm). K šíření slouží spory obou stádií, determinace je možná během celého roku, pokud patogen plodí, často odumřelé pupeny přetrvávají na stromech.

V současnosti je výskyt spíše lokální, většinou se jedná o horské oblasti, výjimečně arboreta, parky a okrasné výsadby.

D. Palovčíková, MENDELU