Rostlinolékařský portál

Hlavními hostitelskými rostlinami jsou brambor obecný (Solanum tuberosum), lilek rajče (S. lycopersicum) a paprika setá (Capsicum annuum). 
PSTVd napadá i další druhy užitkových, okrasných a plevelných rostlin z čeledi lilkovité, jako jsou brugmansie (Brugmansia spp.), mochyně peruánská (Physalis peruviana), lilek jasmínokvětý (S. jasminoides), lilek pepino (S. muricatum), lilek hulevníkolistý (S. sisymbriifolium), lilek višňový (S. pseudocapsicum), lilek vejcoplodý (S. melongena) a lilek černý (S. nigrum). Dalšími hostiteli jsou petúnie (Petunia spp.), povijnice batátová (Ipomoea batatas), hruškovec přelahodný neboli avokádo (Persea americana), kalibrachoa (Calibrachoa spp.) nebo jiřinka (Dahlia spp.).

Vyskytuje se na okrasných rostlinách z čeledi lilkovité, což je potvrzeno úředním průzkumem.

Úřední průzkum výskytu PSTVd na okrasných rostlinách z čeledi lilkovité byl v ČR prováděn v letech 2007–2012 v souladu s tehdejší legislativou. Při tomto průzkumu bylo zjištěno rozšíření tohoto viroidu v bezpříznakových rostlinách brugmansie a lilku jasmínokvětého, viroid byl rovněž zjištěn v bezpříznakových rostlinách lilku pepino a petúnie Petunia x hybrida.

Infekce PSTVd u lilkovitých okrasných rostlin probíhá většinou bez symptomů. Mohou se vyskytovat nespecifické příznaky jako deformace růstu, žloutnutí a nekrózy. U bramboru, rajčete a papriky se příznaky zřetelněji projevují na náchylnějších odrůdách. 
Příznaky na bramboru
Listy jsou vytáhlé, kolmo postavené, často tmavěji zabarvené, než je obvyklé, a mírně deformované. Vrcholky stonků mohou být výrazněji pigmentovány, vrcholové listy jsou deformovány, u pupenů se může vyskytnout proliferace. Rostliny jsou zakrslé, hlízy drobné, protáhlé, oválné, vřetenovité nebo činkovitého tvaru s vyčnívajícími očky, která mohou být rozmístěna po celé hlíze. Klíčení probíhá pomaleji než u zdravých hlíz. 
Příznaky na rajčeti
Vyskytuje se epinastie (ohyb orgánu – řapíku vyvolaný intenzivnějším růstem jeho horní části) a deformace vrcholových listů s následnými nekrózami středních žeber listů a žloutnutí listů od střední části rostliny. Při pokročilé nákaze je celá rostlina zakrslá, vrcholové listy jsou menší a od středu odumírají.

Podobné vnější příznaky mohou být způsobeny i jinými patogeny nebo abiotickými faktory prostředí.

V rostlinách se PSTVd rychle a systémově pohybuje z inokulovaného listu do rostoucích pletiv prostřednictvím floému. Pospiviroidy jsou lokalizovány převážně v jádrech infikovaných buněk a replikují se pomocí mechanismu tzv. valivé kružnice.

PSTVd se šíří převážně infikovaným osivem a sadbou. Byl prokázán přenos rostlinnou šťávou, pylem a mšicemi. 
U brambor a okrasných druhů rostlin se šíří hlavně pomocí vegetativního rozmnožování a mechanickým kontaktem, především prostřednictvím kultivačního zařízení, při krájení hlíz sadbových brambor a při řízkování okrasných rostlin. 
U rajčat a paprik jsou hlavním potenciálním zdrojem infekce semena.

V případě rozšíření PSTVd v porostech rajčat a paprik může dojít ke značným ztrátám na produkci a kvalitě plodů. Napadené plody se stávají neprodejnými, ztráty na plodech mohou činit až 100 %. 
U brambor může PSTVd snížit výnos a obchodovatelnost hlíz, a tím způsobit závažné ekonomické ztráty.

Vřetenovitost hlíz bramboru byla poprvé pozorována v roce 1922 v USA. Vyskytovala se v Kanadě, na severu USA, poté byla zjištěna na území bývalého SSSR, v Turecku, Číně, Austrálii a také v některých zemích Jižní Ameriky. V USA a Kanadě bylo onemocnění úspěšně eliminováno eradikací viroidu z produkce sadbových brambor. V současné době je výskyt PSTVd hlášen z Afriky (Egypt, Ghana, Nigerie), z Asie (Afghánistán, Ázerbájdžán, Bangladéš, Indie, Gruzie, Írán, Izrael, Japonsko, Turecko), Ameriky (Mexiko, Dominikánská republika, Kostarika, Peru, Venezuela), Oceánie (Austrálie) i Evropy (Bělorusko, Belgie, Černá hora, Chorvatsko, Itálie, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rakousko, Rusko, Řecko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švýcarsko, Ukrajina).

PSTVd byl v EU do roku 2019 regulován jako karanténní škodlivý organismus. Navíc poté, co byl v EU zjištěn jeho výskyt na okrasných rostlinách z čeledi lilkovité, byla v roce 2007 proti jeho zavlékání do EU a jeho rozšiřování v EU nařízena mimořádná opatření. Tato opatření byla v roce 2015 zrušena, a to na základě zjištění, že PSTVd je v EU na okrasných rostlinách rozšířen, ale většinou nepůsobí škody a riziko přenosu z těchto rostlin na hospodářsky významné plodiny je minimální. 
Od roku 2019 je PSTVd podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072 regulovaným nekaranténním škodlivým organismem pro osivo a rozmnožovací materiál papriky seté (včetně okrasných kultivarů), osivo a sadbu lilku rajčete, sadbové brambory a osivo bramboru, s prahovou hodnotou 0 % pro tyto rostliny i osiva. Kromě toho jsou pro pěstování těchto rostlin a produkci osiva stanoveny pro jednotlivé druhy ještě zvláštní požadavky ve vztahu k PSTVd.

Základním preventivním opatřením je zabránit použití infikované sadby a infikovaného osiva. Další možností je šlechtění odrůd rezistentních k PSTVd.

Chemické metody regulace PSTVd nejsou známy.