Rostlinolékařský portál

Podle ICTV (International Committee on Taxonomy of Viruses) a EPPO Global Database je platné vědecké jméno Emaravirus rosae. V předpisech EU je ale nadále uváděn tento virus jako Rose rosette virus.

Rose rosette emaravirus (RRV) napadá různé druhy růží (Rosa spp.). Velmi náchylným druhem je růže mnohokvětá (R. multiflora), k hlavním hostitelům patří také r. palistová (R. bracteata), r. svraskalá (R. rugosa), r. vinná (R. rubiginosa) a r. Woodsova (R. woodsii). Napadány mohou být popínavé typy růží, čajohybridy, floribundy, miniatury, historické odrůdy, knockout růže či půdokryvné růže. Podle některých zdrojů se jeví r. arkansaská (R. arkansana), r. bahenní (R. palustris), r. bedrníkolistá (R. spinosissima), r. jehličkovitá (R. acicularis), r. karolínská (R. carolina), r. něžná (R. blanda) a r. prérijní (R. setigera) jako rezistentní, je ale nutné tyto údaje potvrdit výzkumem. 
Předpokládá se, že vektor RRV, vlnovník Phyllocoptes fructiphilus se dříve živil na původních druzích růže v Severní Americe, ale později se adaptoval na růži mnohokvětou a další pěstované druhy.

V ČR se nevyskytují, výskyt Rose rosette emaravirus ani Phyllocoptes fructiphilus nebyl zjištěn.

Úřední detekční průzkum výskytu RRV a jeho přenašeče se v ČR provádí od roku 2019 s finančním příspěvkem EU.

Příznaky napadení se mohou lišit v závislosti na klimatických podmínkách a typu růží. Virus způsobuje tvorbu čarověníků, zmnožení trnů, nadměrný růst postranních výhonů, stonky mohou být prodloužené a ztlustlé. Listy jsou deformované a zmnožené, světle načervenalé nebo se na nich objevuje mozaika. Dochází k deformacím květů a pupenů a také ke snížení nebo ztrátě mrazuvzdornosti. Infikované rostliny postupně chřadnou a během 1–5 let odumírají.

Příznaky napadení RRV mohou být zaměněny s poškozením způsobeným špatnou aplikací herbicidů.

RRV je tvořen negativní jednovláknovou RNA. Infekce RRV je systémová, virus je přítomen ve všech orgánech infikované rostliny. 
Vektorem RRV je vlnovník P. fructiphilus. Tento drobný roztoč je 140–170 µm dlouhý a 43 µm široký, nelze ho tedy pozorovat pouhým okem. Nejčastěji se P. fructiphilus nachází na konci výhonů, kde saje rostlinné šťávy a rozmnožuje se. Oplodněné samičky přezimují pod kůrou nebo na šupinách pupenů. Na jaře se přemisťují na nové výhony a vyhledávají vhodná pletiva ke kladení vajíček. Samičky kladou jedno vajíčko denně přibližně po 30 dní. Vajíčka se líhnou během 3–4 dnů, noví jedinci dosáhnout dospělosti během týdne v závislosti na teplotě. P. fructiphilus má několik generací za rok. V obdobích sucha nebo při snížené relativní vlhkosti se redukuje početnost populace vlnovníka.

RRV je přenášen vlnovníkem P. fructiphilus. Ten se může pasivně šířit větrem, na oděvu či nářadí, pravděpodobný je také přenos pomocí hmyzu. V porostu může vlnovník také aktivně přelézt z napadené rostliny na zdravou, rostoucí v těsné blízkosti. RRV může být přenášen také rouby a pravděpodobně také mechanicky (neočištěnými nástroji). Na delší vzdálenosti je RRV spolu s vlnovníkem přenášen se sadebním materiálem v rámci mezinárodního obchodu.

Infikované rostliny ztrácejí estetickou hodnotu, jsou neprodejné, rostliny odumírají. V USA došlo během několika posledních dekád k rozšíření RRV s vlnovníkem na rozsáhlé území, kde vznikají závažné škody. Vzhledem k výši škod a faktu, že růže jsou běžně prodávaným a pěstovaným druhem v Evropě, je vhodné předejít introdukci tohoto patogenu a jeho přenašeče do zemí Evropské a Středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO).

V Kanadě (Manitoba) a USA (Kalifornie) byly první příznaky růžicovitosti růže pozorovány ve čtyřicátých letech minulého století na planě rostoucích druzích růže. Ale virový původ tohoto onemocnění byl jednoznačně prokázán až v roce 2011. Předpokládá se, že k rozšíření tohoto viru došlo v souvislosti s introdukcí a pěstováním růže mnohokvěté v Severní Americe. Do USA byly rostliny růže mnohokvěté dodány v roce 1866 z Japonska jako podnože pro okrasné růže, které byly sázeny v rámci protierozní ochrany, jako živé ploty či jako vegetace kolem dálnic. Vzhledem k tomu že růže mnohokvětá je velmi náchylná k napadení, byly také činěny pokusy využít tuto chorobu v biologické ochraně vůči některým invazivním rostlinám v USA. Toto počínání však přispělo k rozšíření RRV na větší území a napadení začaly podléhat i další pěstované druhy růží. 
Severní Amerika: Kanada (Manitoba, Ontario), USA (Alabama, Arkansas, Connecticut, Delaware, Florida, Georgie, Illinois, Indiana, Iowa, Jižní Karolína, Kalifornie, Kansas, Kentucky, Maryland, Michigan, Minnesota, Mississippi, Missouri, Nebraska, New Jersey, New York, Ohio, Oklahoma, Pensylvánie, Severní Karolína, Tennessee, Texas, Virginie, Wisconsin, Wyoming). 
Asie: Indie (Západní Bengálsko). 
Výskyt přenašeče P. fructiphilus je zatím znám pouze ze Severní Ameriky.

Evropská komise v roce 2019 stanovila prováděcím rozhodnutím (EU) 2019/1739 dočasná mimořádná opatření proti zavlékání RRV do EU a jeho rozšiřování na území EU. Opatření proti RRV byla následně upravena prováděcím nařízením Komise (EU) 2022/1265, platným do 31. července 2024. V roce 2024 byly RVV a jeho přenašeč vlnovník P. fructiphilus prováděcím nařízení Komise (EU) 2024/2004 zařazeny do seznamu karanténních škodlivých organismů pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. V tomto nařízení jsou rovněž stanoveny zvláštní požadavky ve vztahu k těmto škodlivým organismům pro dovoz růží určených k pěstování, kromě pylu a osiva, dovoz růží v tkáňové kultuře a dovoz řezaných květin růží, pocházejících z Kanady, Indie nebo USA. V období 2016–2018 byl Rose rosette emaravirus uveden na varovném seznamu Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO). Od září 2018 jsou druhy RRV i vlnovník P. fructiphilus zařazeny na Seznamu A1 EPPO, v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

Mezi preventivní opatření se řadí:

• Používání zdravého sadbového materiálu.
• Desinfekce nástrojů.
• V území s výskytem patogenu a jeho přenašeče systematická likvidace symptomatických, napadených a odumřelých rostlin včetně kořenového systému (virus je přítomný v celé rostlině). 
• Výsadby by měly být vzdušné, neměly by být příliš zahuštěné. 
• Mezi jednotlivými pozemky s výsadbou růží lze využít přirozené bariéry v podobě výsadby jiných rostlin (omezení šíření přenašeče větrem). Zatím není potvrzená rezistence u žádného druhu růže.

Chemická ochrana vhodnými akaricidy může redukovat populaci vlnovníka a může zpomalit šíření RRV, avšak opakované používání akaricidů může vést k rychlému vývoji rezistence vlnovníka.