Rostlinolékařský portál

Rod Trichoderma reprezentuje široce polyfágní mykoparazitické a antagonistické druhy hub, které parazitují na mnoha druzích původců houbových onemocnění rostlin náležejících do oddělení Basidiomycota (např. Rhizoctonia), oddělení Ascomycota (např. Sclerotinia, Fusarium, Botrytis, Alternaria, Phoma aj.) a houbám podobným organismů říše Chromista, Peronosporomycota=Oomycota (Aphanomyces, Pythium, Phytophthora).

Biopreparáty se mohou aplikovat i preventivně do půdního prostředí, protože houby rodu Trichoderma se mohou vyvíjet i na posklizňových zbytcích. Jedná se o vynikající fakultativní saprotrofy. Houby rodu Trichoderma jsou ve srovnání s druhem C. minitans teplomilnější, nicméně některé kmeny určitých druhů mohou být účinné i při nižších teplotách. Houby rodu Trichoderma se vyvíjejí optimálně při teplotách 15–25 °C. Vysoká vlhkost je též důležitá pro růst a vývoj, z tohoto důvodu mohou ve vlhčích půdách déle přežívat. Je prokázána i účinnost hub rodu Trichoderma aplikovaných na nadzemní částí rostlin.

Druhy hub rodu Trichoderma se rozmnožují pohlavně i nepohlavně. Během nepohlavního rozmnožování vytvářejí jednotlivé druhy vláknité, vatovité mycelium. Hyfy se hojně větví a jsou přehrádkované. V počáteční fázi vytváří bělavé mycelium, které se postupně zeleně zabarvuje. Zelená barva je typická pro houby rodu Trichoderma spp. Stupeň sporulace kultury přímo koreluje se zbarvením, přičemž tmavě zelené zbarvení mají plně sporulující kolonie. Některé druhy tvoří pustuly, což jsou chomáčky nahloučených konidioforů. Na myceliu se vytváří větvené, strukturované konidiofory, které jsou jedním z determinačních znaků. Na konidioforech se vyvíjí konidiogenní buňky (fialidy), ze kterých se formují konidie. Konidie jsou kulovité, jednobuněčné a tvoří se v hyalinních či zelených zbarvených masách. Konidie se tvoří postupně za sebou ve vrcholové části a všechny drží pohromadě v kuličce, což jim zajišťují mucilagenní kapénky sekretu. Druhy se mohou rozmnožovat pohlavně, kdy vytváří plodnice peritecia, ve kterých jsou ve vřeckách askospory. 
Determinačním znakem je i tvar a velikost konidií. Příklady morfologie konidií vybraných druhů:

Druh	konidie	velikost
T. atroviride	subglobózní až vejčité	3,0–3,8 x 2,8–3,5 µm
T. hamatum	elipsoidní	4,2–5,0 x 2,7–3,0 µm
T. harzianum	subglobózní až vejčité	2,7–3,5 x 2,5–3,0 µm
T. koningii	podlouhlé až úzce elipsoidní	3,8–4,5 x 2,2–3,2 µm
T. longibrachiatum	podlouhlé až úzce elipsoidní	3,5–4,7 x 2,3–3,0 µm
T. polysporum	elipsoidní až podlouhlé	2,7–5,0  x 2,0–3,0 µm
T. virens	elipsoidní až vejčité	4.5–4.7 x 3.9–4.0 µm
T. viride	subglobózní	3,5–4,5 x  3,2–4,0 µm

Záměna je možná mezi jednotlivými druhy hub rodu Trichoderma, jejich rozlišování na základě sporulačních struktur je obtížné i pro zkušené mykology. Druhy lze snadno identifikovat pomocí molekulárních metod.

Houby rodu Trichoderma jsou fakultativní saprotrofové, to znamená, že jsou schopny parazitovat hostitele a následně růst a čerpat živiny z odumřelého hostitele. Příkladem je schopnost parazitovat sklerocia houby Sclerotinia sclerotiorum, kde po určité fázi parazitismu je vidět růst mycelia na povrchu sklerocia. Barva mycelia je typicky zelená.

Proces vývojového cyklu mykoparazitických druhů hub rodu Trichoderma zahrnuje antibiózu, kompetici a mykoparazitismus. Jednotlivé druhy jsou schopny parazitovat na stélkách houbových původců onemocnění rostlin. Po uchycení spor dochází za příznivých podmínek k jejich klíčení a následně se hyfy rozrůstají v půdním prostředí, které postupně kolonizují. Tyto mykoparazitické resp. antagonistické druhy jsou přitahovány chemickými látkami, které mohou hostitelské druhy hub vylučovat. Při kontaktu dojde k rozpoznání hostitele, kdy mykoparazitický/antagonistický druh identifikuje buněčný povrch patogenu. Hyfy se začnou ovíjet kolem hyf hostitele nebo se mykoparazitický druh přichytí ke svému hostiteli pomocí háčku. Mykoparazit produkuje lytické enzymy, které degradují buněčnou stěnu patogenu, a následně pomocí hyf proniká do hostitele. Hlavní lytické enzymy, které se podílejí na degradaci buněčné stěny hostitele, jsou β-glukanázy, chitinázy a proteinázy. Mykoparazitické druhy Trichoderma spp. čerpají živiny z degradovaných částí fytopatogenních druhů a začnou sporulovat, tj. produkovat novou generaci konidií. Konidie se mohou v prostředí šířit zejména vodou, kdy uvolněné konidie mohou začít opět klíčit.

Mezi nejvýznamnější druhy patří Trichoderma harzianum, T. atroviride, T. hamatum, T. aspergellum, T. polysporum, T. virens, T. viride. 
Houby rodu Trichoderma se přirozeně vyskytují v půdním prostředí. Vyskytují se zejména v půdách s dostatečnou zásobou humusu, v lesních půdách, v kompostech, někdy i v půdních substrátech. Mohou být navázány i na kořenový systém rostlin. Kolonizace kořenů druhy rodu Trichoderma umožňují rostlinám zajistit lepší příjem a využití živin, což se projevuje růstem a rozvojem kořenové soustavy i nadzemních částí rostliny a tak může docházet k navýšení výnosu. Zároveň jsou schopny indukovat rezistenci v rostlinách vůči abiotickým i biotickým stresům.  V ČR je evidováno několik pomocných rostlinných přípravků na bázi hub rodu Trichoderma. Pro přímou aplikaci jsou tyto produkty registrovány pro skleníkové i venkovní kultury. Nejčastěji je pěstitelé využívají v režimech integrované produkce nebo ekologického zemědělství v boji proti široké škále fytopatogenních druhů hub. Při aplikaci půdní formulce je do půdy zaváděna samotná formulace, tj. granule, prášek nebo je po rozpuštění formulací aplikována suspenze spor. Popřípadě je biopreparát vnesen do půdy pomocí namořeného osiva nebo jiných generativních částí rostlin (př. stroužky česneku, cibulky). Po aplikaci se v půdním profilu vytváří soustava přirozených infekčních zón, která způsobuje dlouhodobý infekční tlak na houbové původce onemocnění rostlin. U supresivních substrátů je infekční tlak rovnoměrný, protože spory jsou promíchány v celém půdním substrátu a v případě výskytu patogenu dochází k okamžitému účinku.

A. Bohatá, JČU