Rostlinolékařský portál

Jde o široce polyfágní druhy mykoparazitických hub (Clonostachys rosea f. catenulata a Clonostachys rosea f. rosea), které parazitují na houbových původcích onemocnění rostlin z rodu Botrytis, Verticillium, Rhizoctonia, Sclerotinia, Pythium, Thielaviopsis, Aureobasidium, Aphanomyces, Bipolaris, Fusarium, Ceratocystis, Trichothecium, Thamnidium aj.

Optimální teplota pro růst houby je 25–28 °C, minimum 4–8 °C. Houby rodu Clonostachys jsou kompatibilní s houbami rodu Trichoderma, nicméně ve srovnání s druhy rodu Trichoderma se jedná o pomalu rostoucí druhy, které kolonizují půdní prostředí pomaleji a vyhledávají hostitele na kratší vzdálenosti. Je prokázána nižší účinnost hub rodu Clonostachys přípravků na bázi aplikovaných do nadzemních částí rostlin.

Mycelium druhu Clonostachys rosea f. rosea tvoří na živných agarových půdách bílé vatovité mycelium, které sporulací mění barvu na růžovou, lososovou až oranžovou. Druh Clonostachys rosea f. catenulata vytváří opět bílé vatovité mycelium, které postupem stáří a sporulací mění barvu na olivově zelenou až zelenomodrou. Oba druhy sporulují nejprve ve středu kultury, následně je sporulace zřetelná v koncentrických kruzích, kdy tyto kruhy jsou odděleny sterilním myceliem. Barva koncentrických kruhů se liší druhem. Houby tvoří dva typy konidioforů, (1) přeslenitě větvené konidiofory se třemi až pěti dlouhými štíhlými fialidami, nesoucí na vrcholu kulovitý shluk konidií a (2) štětcovitě větvené konidiofory s fialidami přitisknutými k sobě a konidiemi slepenými v nepravidelné útvary na vrcholu konidioforů. Druh C. rosea f. catenulata vytváří na vzdušném myceliu konidiofory o délce 50 až 125 µm. Konidiogenní buňky jsou 25–45 µm dlouhé a jsou umístěny v přeslenech. Na bázi je konidiogenní buňka široká 1,6–3 µm a na vrcholové části 1–2 µm. Konidie se vytváří v řetízcích tvořící úzké a dlouhé sloupce, zabalené v mucilagenu. Konidie jsou hyalinní, elipsovité, měkké, světle zelené o velikosti 4–7,5 µm x 3–4 µm.

Záměna je možná za další druhy rodu Clonostachys.

Například na povrchu sklerociích může vytvářet bělavé mycelium se zelenými respektive lososovými zónami sporulace.

Houby rodu Clonostachys parazitují na houbových původcích onemocnění rostlin tak, že obmotávají svými hyfami hyfy hostitelů. Vlivem lytických enzymů nabourávají buněčnou stěnu hyf hostitele popřípadě klidových struktur (chlamydospory, sklerocia) a následně dochází k jejich kolapsu. Z hyf hostitele následně houby rodu Clonostachys čerpají živiny a dochází k rozvoji mykoparazita. Po načerpání dostatečného množství živin, dochází ke sporulaci, tj. tvorbě nové generaci konidií, které se mohou v půdním prostředí šířit.

Houby rodu Clonostachys jsou polyfágní druhy, které se běžně vyskytují v půdním prostředí zejména pak u kořenů rostlin. Nejčastěji se vyskytují na orných půdách a v travních porostech. Podílejí se na rozkladu zbytků organické hmoty a mykoparaziticky působí na široké spektrum půdních fytopatogenních hub. V půdě rozkládají sklerocia, mikrosklerocia, chlamydospory a oospory hub (Sclerotinia sclerotiorum, Sclerotium cepivorum, Rhizoctonia solani, Botrytis cinerea, Bipolaris sorokiniana, Colletotrichum, spp., Pythium spp., aj.), a to i při nižších půdních teplotách. S houbami tohoto rodu se nejčastěji setkáváme v půdách s dostatečnou zásobou humusu, v lesních půdách, kompostech apod. V ČR jsou evidovány pomocné rostlinné přípravky na bázi Clonostachys. Nejčastěji jsou přípravky využívány v režimech integrované produkce nebo ekologického zemědělství v boji proti široké škále fytopatogenních půdních hub. 
Při aplikaci je do půdy zaváděna samotná formulace, tj. prášek nebo je po rozpuštění formulace aplikována suspenze spor. V půdním profilu se vytváří soustava přirozených infekčních zón, která způsobuje dlouhodobý infekční tlak na houbové původce onemocnění rostlin.

A. Bohatá, JČU