Rostlinolékařský portál

Vysoká tráva, v době metání přes 100 cm. Čepele šedozelené, široké 5–10 mm, dlouhé 30 cm. Vernace stočená. Jazýček dobře patrný, na okraji vystupuje ve větší zoubek, ouška chybí. Stébla jsou na bázi cibulkovitě ztlustlá, vysoká přes 100 cm Květenstvím je válcovitý lichoklas, který může být 5–20 cm dlouhý. Obilka velká 1,4–2,0 mm x 0,6–1,2 mm, v pluchách široce vejčitá, mírně zašpičatělá, bělavá až šedě stříbrná, plucha je pětižilná, pluška menší, se dvěma zřetelnými nervy, HTS 0,4–0,6 g. Velmi často se vyskytují nahé obilky, voskově žluté až žlutohnědé, vejčité.

Lépe mu vyhovují stanoviště s dostatkem srážek, vyšší vzdušnou vlhkostí a těžší půdy bramborářské výrobní oblasti. Nedaří se mu příliš na lehkých půdách a výsušných stanovištích s nedostatkem živin. Dobře snáší drsné klimatické podmínky a dobře reaguje na hnojení N. Náročný na světlo, takže neproniká do lesních porostů, roste pouze na jejich okraji.
Plochy bojínku lučního se v posledních letech pohybují okolo 800 ha.

Bojínek tuhý (Phleum phleoides), bojínek alpský (Phleum alpinum), bojínek hlíznatý (Phleum bertolonii).

Jedná se o druh poměrně tolerantní k herbicidů. Nebezpečnými příměsemi jsou u bojínku jeteloviny, bojínky navzájem, lipnice, jitrocele, kapustka, šťovíky, metlice trsnatá a medyňky.  

Multimediální učební texty pícninářství. MZLU, Brno. 
Macháč, R. Regulace plevelů v semenných porostech trav (2) Obecná doporučení a ochrana ostatních druhů. Agromanuál, 2021, 16, 7, 32–34. ISSN 1801-7673