Rostlinolékařský portál

Mezi hostitele této dřevní houby patří v drtivé většině jedle (Abies spp.), výjimečně smrk (Picea spp.)

Plodnice jsou víceleté a jsou patrné po celý rok. Vytváří se v místě mechanického poranění kořenových náběhů nebo kmene. V mládí jsou bochánkovité, jemně sametové či světle rezavohnědé. Později jsou kopytovité, povrch klobouku je spíš tmavě rezavohnědý, často hluboce rozpraskaný a bývá obrostlý řasami. Okraj klobouku je tupý, zaoblený, s šedookrovou nebo rezavohnědou barvou. V dospělosti může být plodnice až 25 cm široká a až 20 cm vysoká. Ústí rourek i dužnina mají skořicově hnědou barvu. Dužnina je tvrdá a dřevnatá s jen slabou vůní. Výtrusy produkuje bezbarvé až nažloutlé.

Ohňovci si jsou obecně velmi podobní a jednoznačně jdou poznat pouze v laboratoři. Orientačně lze brát jako poznávací znak hostitele. Na jedli se vyskytuje pouze ohňovec Hartigův. Například velmi podobný ohňovec statný (Phellinus robustus) se vyskytuje na listnáčích, hlavně na dubech. Ohňovec ovocný (Phellinus tuberculosus) se zase vyskytuje téměř jen na peckovinách, jako jsou švestky, třeště nebo meruňky. Na borovici se zase vyskytuje ohňovec borový (Phellinus pini). Plodnice mají samozřejmě podobné i troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) a troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola). T. kopitovitý roste na listnáčích, jeho plodnice jsou mohutnější a obecně světlejší. Dužnina je měkká, v mládí otlačením tmavne. T. pásovaný může růst i na jehličnanech. Jeho plodnice bývají mnohdy skoro černé s červenohnědým okrajem. Dužnina je bílá. Na rozdíl od všech předchozích druhů navíc způsobuje hnědou hnilobu.

Jedná se o houbu vytvářející bílou hnilobu. Ta se šíří poměrně rychle kmenem od míst, kde jsou vyrostlé plodnice. V tomto místě může dojít ke zlomu z důvodu oslabení kmene. Infekce se do stromu dostává skrze mechanické poranění.

Infekce se šíří pomocí větru a do stromu proniká skrze mechanické poškození. Plodnice přirůstají v létě. Na hostiteli vytrvávají několik let. Poté se dřevina velmi často láme v oblasti přítomnosti plodnic.

V městských parcích se spíše nevyskytuje. V lesích je také spíše vzácný díky vazbě na jedle. V důsledku infekce může dojít ke zlomům kmene, a to v místech nad výskytem plodnic. Velmi často předchází selhání výrazný ústup vitality až celkové odumření dřeviny.

J. Rozsypálek, MENDELU