Rostlinolékařský portál

Hostitelské spektrum tvoří téměř výhradně vrby (Salix spp.), občas se vyskytuje na lípách (Tilia spp.), nicméně ojediněle se může vyskytnout na většině listnatých dřevin.

Během září až listopadu se vytváří plodnice narůstající v trsech. Nejčastěji vyrůstají z řezných ran na kmeni či větvích. Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté. Klobouk je žlutý až žlutooranžový a na jeho povrchu jsou hnědé šupiny. Za vlhka je mírně slizký, lepkavý. Jinak je suchý a matný. V mládí je zvoncovitý s podvinutým okrajem, později skoro až plochý. Okraj klobouku bývá ověšen zbytky vela, a to až do dospělosti. Lupeny a výtrusný prach jsou hnědé. Třeň bývá válcovitý, zakřivený, u báze kyjovitě rozšířený, v horní polovině žlutý, níž spíše rezavohnědý se žlutými až rezavohnědými šupinkami. Prsten nacházející se v horní třetině se v dospělosti ztrácí. Dužnina je obvykle žlutá, v třeni rezavě hnědá. Vůně velmi slabě připomíná uzené maso. Výtrusný prach je rezavě hnědý.

Obecně se dá zaměnit s ostatními druhy šupinovek a pro jednoznačné určení je třeba provést laboratorní mikroskopický test, neboť velmi spolehlivým ukazatelem je velikost výtrusů. Velmi podobná je šupinovka slizká (Pholiota adiposa), ta však roste převážně na bucích.

Šupinovka zlatozávojná způsobuje bílou hnilobu. Ta probíhá nejintenzivněji v místě narůstání plodnic a rozšiřuje se relativně pomalu. Při dlouhodobé infekci hrozí v místě, kde nejvíce narůstají plodnice, selhání zlomem či rozlomením.

Tato dřevokazná houba by se řadí mezi ranové parazity, neboť infekce se do stromu dostává skrze mechanická poškození, řezné rány či pahýly po odlomených větvích. Na řezných plochách nejčastěji vrb se na podzim vytváří plodnice v trsech. Vyskytuje se hojně na úzce vymezeném typu stanoviště.

Napadá hlavně vrby, takže se s ní dá setkat nejčastěji v lužních lesích, okolo řek a rybníků, ale relativně běžná je i v parcích. Po dlouhodobém napadení hrozí selhání stromu rozlomením kmene nebo kosterních větví (dle místa výskytu plodnic).

J. Rozsypálek, MENDELU