Rostlinolékařský portál

Jako hostitelé virů je vedle rodu Beta uváděna i hořčice setá (Sinapsis alba), řepka olejka (Brassica napus var. oleifera), locika salát (Lactuca sativa) nebo špenát setý (Spinacia oleracea), dále také plevele z čeledi: merlíkovité (Chenopodiaceae, brukvovité (Cruciferae) a hvězdnicovité (Compositae).

virová žloutenka řepy
virové mírné žloutnutí řepy

Příznakem napadení BMYV je postupné zesvětlení listových pletiv a difúzní chlorotické skvrny a plochy mezi listovými žilkami. Později se objevuje oranžovo-nažloutlé zbarvení listů, často dochází k následnému napadení houbovými patogeny (Alternaria spp.), které způsobují rozsáhlé nekrózy na listech, nakonec dochází k předčasnému odumření listů. Listy napadených rostlin jsou tuhé a křehké. Zpočátku se choroba vyskytuje ohniskovitě, později se šíři i plošně. 
Výskyt příznaků BYV v porostu je v ohniscích podle letové aktivity mšic a to v době června až července. Listy infikovaných rostlin mají obvykle citrónově žluté zbarvení, později se mohou vyskytovat hnědé až červené nekrotické skvrny dle patogenity kmenu viru. Na mladších listech se může vyskytovat příznak žlutého lemování listů. U slabě patogenních kmenů se žloutnutí žilek a nekrózy nevyskytují. Listy žloutnou obvykle od okraje a část listů kolem žilnatiny může zůstat zelená. Textura je tuhá a křehká.

Záměna příznaků je možná s virem žloutnutí řepy (BYV), který způsobuje žluté zabarvení listů a později drobné načervenalé nekrózy. Běžné jsou i směsné infekce oběma viry.

K přenosu BMYV i BYV dochází prostřednictvím mšic, zejména mšicí broskvoňová (Myzus persicae), při delším sání i mšice makovou (Aphis fabae), případně mšice Macrosiphum euphorbiae. Mezi další vektory se mohou řadit i mšice Myzus ascalonicus či Myzus certus.

Virové žloutenky mohou snížit výnos bulev až o 20–30 %, BMYV může způsobit ztráty výnosu cukru až 50 %. Škodlivost závisí na včasnosti zásahu proti přenašečům co nejdříve na počátku napadení porostu. Nejvyšší ztráty způsobují časné infekce.