Rostlinolékařský portál

Hlavní hostitelskou rostlinou bázlivce D. virgifera zeae je kukuřice setá (Zea mays), bázlivec napadá i další druhy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Dospělci se kromě listů, blizen, pylu a nezralých zrn kukuřice živí i pylem rostlin z 63 rodů z 45 různých čeledí.

Nevyskytuje se.

Úřední detekční průzkum výskytu bázlivce D. virgifera zeae v ČR probíhal v roce 2024.

Dospělec je 4,8–5,4 mm dlouhý a 2,2–2,4 mm široký. Krovky jsou nazelenalé, tečkované, se dvěma okrouhlými, nejasnými, neohraničenými, sírově žlutými skvrnami na každé krovce. Základní barva hlavy je žlutá, čelní štítek je černý nebo kaštanový. Tykadla samců dosahují délka těla. První tykadlový článek je žlutý, ostatní články jsou olivově okrové. Štít má barvu zelenou nebo světle olivovou a je téměř čtvercový. Štítek je žlutý nebo jantarově žlutý. Chodidla jsou žlutá, holeně jsou dvoubarevné, žluté a na vnějším konci smolně černé nebo cihlově červené. Vajíčka jsou oválná a světle žlutá, těsně před vylíhnutím se zbarví dohněda. Jsou dlouhá 0,6 mm a široká 0,35 mm. Larva právě vylíhlá je průsvitná, starší je krémově bílá, s tmavě hnědou hlavou a koncem zadečku. Má tři páry malých hrudních noh. Délka larvy prvního vývojového stadia je 2–3 mm, larvy posledního vývojového stadia dosahují délky 12–19 mm a nemají urogomfy (štěty na posledním zadečkovém článku). Kukla je 7,5 mm dlouhá a 4,5 mm široká, bílá, postupně žloutne, na konci zadečku má pár silných trnů a menší trny se nacházejí dorzálně na jednotlivých zadečkových článcích.

D. virgifera zeae se snadno rozpozná od nominálního poddruhu D. virgifera virgifera podle nazelenalých krovek, na kterých chybí podélné tmavé pásky. Od podobných D. longicornis a D. barberi se odlišuje barvou stehen, která jsou u D. virgifera zeae dvoubarevná, s tmavým, kaštanově nebo smolně hnědým vnějším okrajem, zatímco u D. longicornis a D. barberi jsou jednobarevná, zelená nebo jasně žlutá. Larvy v půdě mohou být zaměněny s larvami jiných druhů rodu Diabrotica nebo s larvami kovaříků, tzv. drátovci. Drátovci jsou delší, a to až 25 mm, sytě žluté až hnědé barvy s tmavě hnědou hlavou. Tělo drátovců je silně sklerotizované a působí mnohem pevnějším dojmem.

Larvy při žíru poškozují kořeny a napadené rostliny mohou vykazovat příznaky nedostatku vody i při dobrém zásobení půdy vláhou. První symptomy poškození mohou být zpozorovány ke konci června nebo na začátku července, když se rostliny skácí při silném větru nebo při intenzívních srážkách nebo vytvářejí „husí krky“. Poškození kořenů rostlin je vstupní bránou pro sekundární patogeny (baktérie, houby), které zvyšují rozkládání kořenů.

Poškození pozorovatelné na nadzemních částech rostlin kukuřice může být zaměněno za poškození jinými druhy rodu Diabrotica.

Samičky kladou vajíčka do půdy v hloubce 15–30 cm, v závislosti na druhu půdy a její vlhkosti, v září nebo říjnu. Jedna samice naklade 1000–1100 vajíček. V půdě vajíčka přezimují a larvy se líhnou na jaře. Pro dokončení diapauzy musí být minimální půdní vlhkost v rozmezí 11,6–20,6 %. Na území, kde je pěstována kukuřice kontinuálně, se některé larvy líhnou v listopadu nebo prosinci, pokud je dostatečná půdní vlhkost pro vývoj nové populace. Srážkové úhrny a vysoká teplota jsou velmi důležitými faktory zapříčiňující mortalitu vajíček a snížení početnosti populace. Vylíhlé larvy se živí kořeny kukuřice a kořenovým vlášením, stěhují se do kořenových špiček a kořene. Larva prochází po dobu 36 dní 3 larválními instary. Po 8–9 dnech se líhne dospělec. Dospělci mohou být v blízkosti kukuřičných polí od května až do mrazu. Dospělí brouci se živí listy, bliznami, pylem a nezralými zrny kukuřice.

Dospělci jsou dobrými letci, mohou přelétávat z pole na pole nebo migrovat na delší vzdálenosti, ale jejich letový potenciál není dostatečný k tomu, aby se tímto způsobem rozšířili ze Severní Ameriky do Evropy. Není vyloučena možnost šíření s dopravními prostředky, podobně jako to bylo pozorováno u bázlivce kukuřičného (D. virgifera virgifera) v Evropě. Na velké vzdálenosti se mohou šířit nedospělá stadia (vajíčka, larvy, kukly) bázlivce při mezinárodním obchodu s půdou nebo jinými pěstebními substráty s rostlinami, ale pravděpodobnost tohoto způsobu přenosu je nízká.

Larvy poškozují hlavní i vedlejší kořeny kukuřice. Žír brouků v klasech způsobuje nepravidelnou hluchost. Škodlivé výskyty se zvyšují při opakovaném pěstování kukuřice nebo při jejím pěstování v sousedství loňských porostů. Bázlivec D. virgifera zeae je významným škůdcem kukuřice v některých oblastech středního a jižního Texasu a také v Mexiku. Například v centrální části mexického státu Jalisco je jedním z nejvýznamnějších škůdců zavlažované kukuřice a je považován za vzrůstající problém. Podle různých autorů byly v Mexiku v určitých oblastech v jednotlivých státech a rocích zaznamenány ztráty zrna kukuřice způsobené bázlivcem od 1 t/ha (Jalisco), přes 1,6 t/ha (Guanajuato), až po více než 2,5 t/ha (Jalisco, San Luis Potosí).

Severní Amerika: Mexiko, USA (Kansas, Oklahoma, Texas). Střední Amerika and Karibik: Guatemala, Kostarika, Nikaragua.

Podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072 se bázlivec D. virgifera zeae řadí mezi karanténní škodlivé organismy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. Účinným opatřením proti zavlečení tohoto bázlivce do EU je zákaz dovozu zeminy a pěstebních substrátů ze všech třetích zemí kromě Švýcarska. Bázlivec D. virgifera zeae je rovněž zařazen v Seznamu A1 Evropské a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO), v němž jsou uvedeny škodlivé organismy, které se nevyskytují na území EPPO a které EPPO doporučuje členským státům regulovat jako karanténní škodlivé organismy.

V oblastech výskytu bázlivce D. virgifera zeae by měly strategie integrované ochrany zahrnovat střídání plodin, orbu, vhodné termíny setí a sklizně, rezistenci hostitelských rostlin, monitoring populací bázlivce, biologické způsoby ochrany a insekticidní ošetřování proti dospělcům a larvám. V současnosti je významným způsobem ochrany na americkém kontinentu využívání geneticky modifikovaných odrůd kukuřice, do kterých byl uměle vnesen gen z bakterie Bacillus thuringiensis (Bt kukuřice).

Preventivní opatření jsou uvedena v části FYTOSANITÁRNÍ REGULACE.

P. Tóth, L. Víchová. ÚKZÚZ

EPPO Global Database