Rostlinolékařský portál

Dospělci i larvy se živí podobnou potravou. Většina slunéčkovitých brouků je řazena mezi významné predátory, často využívané i jako biological control agents (např. Hippodamia convergens, Cryptolaemus montrouzieri). Mezi jejich kořist patří zejména známí škůdci, například mšice, červci, mery, molice, ale i třásněnky, roztoči a řada dalších skupin členovců. Vetěšina zástupců podčeledi Epilachninae jsou býložraví, a živí se listy rostlin. Naopak druhy patřící do tribu Halyziini a někteří Tytthaspidini jsou mykofágní.

Základem pro prosperující ekosystémové služby je heterogenní krajina s velkým množství a typem úkrytů, a také kvetoucích dvouděložných rostlin poskytujících alternativní potravu dospělcům. Dospělci jsou dobří letci a v krajině se koncentrují na místa s dostatkem potenciální potravy jak pro sebe tak i pro larvy. Výskyt dostatečného počtu kvetoucích rostlin v blízkosti porostů nebo v porostech (meziřadí sadů, vinic, dělící pásy aj. neprodukční plochy) přiláká plno potenciální kořisti a následně i dospělá slunéčka. Heterogenní krajina má pro slunéčka obrovský význam v období zimování, kdy se slunéčka řídí svými vnitřními požadavky na různé abiotické faktory (např. teplota, vlhkost). Jako zimoviště jsou často vybírány různé štěrbiny ve skalách, nebo trsy rostlin na jižních svazích. 
Přípravky na ochranu rostlin mají samozřejmě přímý, ale i nepřímý dopad na užitečné organismy. Nepřímo mohou významně ovlivnit plodnost samic, nebo úspěšný vývoj larev. Doporučujeme upřednostnit selektivní pesticidy v době výskytu larev, kteří jsou nejcitlivějším vývojovým stádiem k insekticidům (při pohybu na rostlinách přijdou do styku s postřikem). Kompatibilitu přípravků/konkrétních účinných látek a vybraných užitečných organismů je doporučeno před aplikací ověřit na webových stránkách firmy Biobest nebo Koppert v tzv. side effect manuálech.

Do čeledi Coccinellidae je momentálně řazeno více jak 6 000 druhů v 360 rodech. V Evropě je známo přibližně 260 druhů, a z toho 84 druhů má známý výskyt i v České republice. 
Slunéčka jsou malí až středně velcí brouci (velikost těla 1 až 10 mm). Mají krátká, paličkovitá tykadla. Štít (struktura mezi hlavou a krovkami) je širší než dlouhý; přesahuje na okrajích dopředu a je často vzorovaný. Dospělci většiny slunéčkovitých brouků mají kulaté až elipsovité tělo kupolovitého tvaru. Slunéčka jsou často nápadně zbarvené: žlutě, oranžově nebo červeně s různými variantami skvrn, které mají velkou variabilitu jak v početnosti, tvaru, velikosti ale i barvě. Kromě obvyklého barevného zbarvení je velká skupina druhů slunéček částečně nebo zcela černé, tmavě šedé, šedé nebo hnědé bez jakéhokoliv vzoru (např. rod Scymnus). Dospělci mají krátké nohy, které lze stáhnout pod tělo. Chodidla (tarsi) mají čtyři segmenty, ale třetí segment je tak malý, že jsou snadno viditelné pouze tři. Larvy mají většinou protáhlé, zploštělé, měkké tělo. Vzhled larev je velmi variabilní, a v některých případech mohou být dokonce zaměněni s nedospělými stádii jiných řádů (např. červci). Larvy mají 4 instary (stádia); jednotlivé instary mohou být docela odlišné. 
Larvy většiny druhů jsou šedé nebo černé a mají různé barevné skvrny či pruhy. Některé druhy mohou mít voskově bílé chomáče (např. rod Scymnus), připomínající housenky nebo červce. Larvy dravých druhů mají plně vyvinuté nohy. Larvy býložravých druhů jsou často žlutě zbarvené s dlouhými ostny.

Larvy některých druhů mohou být zaměněni s nedospělými stádii jiných řádů. Například larvy slunéček rodu Scymnus mají na povrchu těla voskově bílé chomáče připomínající housenky nebo červce. 
Pod pojmem slunéčkovití brouci si lidé představí nápadně zbarvené druhy brouků, a proto malé černé či šedě zbarvené druhy (např. rod Scymnus) nepovažují za slunéčka, a bez detailního pohledu je mohou zaměnit s jinými brouky podobné velikosti a zbarvení (např. Nitidulidae (lesknáčkovití).

Plodnost samic je silně ovlivněna množství zkonzumované potravy. U některých druhů (např. Cryptolaemus montrouzieri) je známo, že pokud mají samice po vylíhnutí dostatek potravy, tak dokážou již po 5 dnech klást vajíčka. Samice většinou kladou vajíčka ve shlucích v blízkosti potenciální kořisti. Po pár dnech se z vajíčka líhnou larvy 1. instaru, které velmi brzy vyhledají svou potravu a začnou se živit. Vývoj 4 larválních stádií trvá jeden a půl až čtyři týdny v závislosti na teplotě. Potrava larev je většinou podobná potravě dospělých jedinců a u dravých druhů jsou larvy často důležité jako ochrana proti škůdcům. Larvy starších instarů vyhledávají klidná místa, kde se následně kuklí. Stadium kukly trvá přibližně jeden až dva týdny. Dospělci jsou schopni zkonzumovat za den kolem obrovské množství kořisti (např. 40-80 mšic, nebo 160 vajíček molic). Většina druhů se shromažďuje ve velkých počtech k zimnímu spánku. Dospělci se při výběru zimoviště řídí svými vnitřními požadavky na různé abiotické faktory (např. teplota, vlhkost). Jako zimoviště jsou často vybírány různé štěrbiny ve skalách, trsy rostlin na jižních svazích anebo to mohu být stavby postavené člověkem (např. kostel, chalupy, domy).

Slunéčkovití brouci jsou známí zejména jako významní predátoři mšicosavého hmyzu (mšice, molice, mery a červci; Sternorrhyncha), ale rozsah druhů kořisti, které mohou různé druhy slunéček konzumovat, je mnohem širší. Slunéčka jsou přirození nepřátelé mnoha dalších vážných škůdců. Některé malé druhy, jako například zástupci rodu Stethorus, se specializují na roztoče, zejména rodu Tetranychus. Různé větší druhy slunéček mohou napadat i housenky nebo larvy brouků. Několik rodů slunéček se živí i vajíčky hmyzu; například druhy rodu Coleomegilla jsou významnými predátory vajíček i housenek můr, například významných škůdců jako jsou můry rodu Spodoptera nebo zástupci čeledi zápředníčkovití (Plutellidae). U slunéček je znám také kanibalismus, takže jako potrava mohou sloužit i larvy a vajíčka dalších slunéček. Bylo též potvrzeno, že některé druhy slunéček kladou s plodnými vajíčky i další neplodná vajíčka, pravděpodobně aby poskytovaly záložní zdroj potravy pro larvy, když se vylíhnou. Donedávna byli tito predátoři považováni za čistě masožravé, ale podle posledních studií víme, že jsou mnohem více všežraví, než se myslelo. Většina dravých slunéček zahrnuje do své stravy i další položky, včetně medovice, pylu, rostlinné mízy, a nektaru. 
Dravé druhy slunéček jsou považovány za jedny z nejznámějších a nejvýznamnějších přirozených nepřátel v rámci regulace škůdců v zemědělství. Jejich „služby“ jsou využívány zejména v sadech (např. Harmonia axyridis), ale i třeba na polích (např. Coccinella septempunctata, Hippodamia variegata). První účinná biologická kontrola byla uskutečněna v Kalifornii právě s dravým druhem slunéčka, Rodolia cardinalis. Larvy tohoto slunéčka jsou specializovaným predátorem na několik druhů červců, zejména perlovcem zhoubným (Icerya purchasi). Dravá slunéčka se běžně využívají ve sklenících jako biological control agents k regulaci mšic, červců, mer, molic, ale i třeba třásněnek či roztočů. Bohužel i mezi slunéčky známe případ negativního efektu v biologické kontrole. Slunéčko východní (Harmonia axyridis) je poměrně velký druh, a také velmi účinný v biologickém boji proti škůdcům. Bohužel se tento druh začal nekontrolovatelně šířit po celém světě, a vytlačuje z nových lokalit i původní druhy slunéček. 
Velká část druhů v podčeledi Epilachninae jsou býložravci a mohou být za určitých podmínek považováni jako významní zemědělský škůdci.

J. Skuhrovec, VÚRV