Rostlinolékařský portál

CaMV se nejvíce vyskytuje u pekingského zelí, květáku a brokolice, ale škodí na růžičkové kapustě, zelí, křenu, hořčici, ředkvičkách a ředkvích. 
TuMV největší škody způsobuje na pekingském zelí, ale i na hlávkovém zelí, brokolici, květáku, ředkvích, ředkvičkách a vodnici. Kromě prakticky všech brukvovitých druhů rostlin může TuMV napadat i řepu, špenát, tabák, a některé volně rostoucí nebo plevelné rostliny.

Příznaky virové mozaiky (CaMV) a virové nekrotické mozaiky (TuMV) jsou velmi často podobné a nejsou výjimkou případy, kdy jsou rostliny napadeny oběma viry současně. Při vyšších teplotách jsou příznaky málo zřetelné („maskování“). Nejběžnějším příznakem obou viróz je mozaikovité zbarvení listů, které je zřetelné především na mladých (srdéčkových) listech. Mozaiky jsou často spojeny s různými deformacemi. U hlávkového zelí se napadení projevuje i formou nejrůznějších skvrn, které je třeba odlišit od skvrn způsobenými houbovými nebo bakteriálními patogeny. Skvrny se mohou objevit i až v průběhu skladování. Při silnější infekci mohou být virózy i příčinou „vyslepnutí“ květáku a brokolice. U brokolice virózy způsobují i ztmavnutí nervatury. Infikované rostliny v převážné většině zaostávají v růstu.

Vzájemné odlišení těchto viróz je možné jen pomocí moderních laboratorních diagnostických metod. V omezeném rozsahu se u brukvovité zeleniny vyskytuje i virová žlutá mozaika (Turnip yellow mosaic virus - TYMV) a virová mozaika (Radish mosaic virus - RaMV).

Uvedené virózy nejsou přenosné osivem a jejich základním přenašečem (vektorem) je více než 50 druhů mšic, především m. zelná (Brevicoryne brassicae) a m. broskvoňová (Myzus persicae). Náchylnější jsou plodiny bez voskové vrstvičky na povrchu listů – pekingské a čínské zelí, tuřín, vodnice, křen. Obě virózy se proto nejvíce škodí v letech se silným výskytem mšic. 
TuMV je přenosná i mechanicky. Hlavním zdrojem infekce jsou plevelné rostliny a infikované rostliny rostoucí na neobdělávaných plochách. Druhy a odrůdy rostoucí celou vegetaci (dlouhodobé) nebo rostoucí až ve druhé polovině vegetace (např. pekingské zelí a pozdní odrůdy květáku) jsou více napadány než rostliny krátkodobé nebo sklízené v polovině vegetační doby, což souvisí s výskytem mšic a dobou jejich kontaktu s hostitelskými rostlinami.

K monitoringu a prognóze slouží žluté lepové štítky instalované v kulturách pěstovaných rostlin. Důležitá je kontrola pěstovaných rostlin.

• Výběr odolnějších nebo tolerantnějších odrůd.
• Včasná likvidaci hostitelských plevelných rostlin.
• Prostorová izolace sadby od ploch porostů pro komerční účely.
• Udržovat bezplevelné pozemky.
• Vyvážené hnojení jako je dostatečná zásoba hnojení draslíkem a nepřehnojování dusíkem.

Většina moderních odrůd hlávkového zelí má zvýšenou odolnost vůči virózám.

Zakrytí porostu netkanou textilií zabrání náletu dospělců na rostliny.

K zabránění přenosu viróz je nezbytné prevence výskytu silného napadení porostů brukvovité zeleniny vektory - mšicemi. Mšice mají velké množství přirozených nepřátel – pestřenky, slunéčka s mnoho druhů z řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Podpora výskytu predátorů a parazitoidů (výsev nektarodárných rostlin), kteří dokáží v porostech s nižší intenzitou ochrany mšice regulovat. Při zjištění kolonií mšic je vhodné v závislosti na tom, zda jsou rostliny pěstovány v uzavřených nebo otevřených podmínkách využít přirozených nepřátel mšic, viz výše, nebo využít komerčně dostupných preparátů na bázi parazitoidů (Aphidius spp., Aphelinus sp., Praon sp.) nebo predátorů (Aphidoletes sp., Chrysopa sp. a Macrolophus spp.). V boji proti mšicím se dále se uplatňují přípravky na bázi entomopatogenních hub např. Lecanicillium spp. nebo Beauveria spp. V přírodě jsou mšice dále napadány houbami rodu Enthomopthorales. Aby byly přípravky na bázi hub účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci. Také výtažky rostlin z tabáku nebo citrusů vykazují aficidní účinky. Proti mšicím je možné využít též přípravky na bázi azadirachtinu. Ošetření je nutné opakovat a využít při aplikaci smáčedla, která narušují voskový povrch těla mšic. 

Proti samotnému onemocnění neexistuje žádná chemická ochrana. Je třeba dodržovat preventivní opatření a zamezit přenosu viru z infikovaných rostlin.