Rostlinolékařský portál

Dicyklická. Výskyt prokázán u 417 druhů rostlin. 
Zimní hostitel: růže, brambor. 
Letní hostitel: pryšec, lilek, kustovnice, chmel, cesmína, javor, řepa, pelargónie, tulipán, brukev, locika, slivoně, citronečník trojlistý, dřín obecný, hrušeň obecná, jabloň domácí, kdouloň obecná a další.

Dospělec o délce 2,5–3,6 mm, zelené či načervenalého zbarvení, tykadla dlouhá jako tělo, sifunkuli štíhlé a dlouhé. Chvostek protáhlý a světlý, tmavé klouby na nohou. 
Nymfy procházejí čtyřmi instary. Jsou světle zelené až šedozelené, často s jemným šedým voskovým popraškem. Tělo podlouhle oválné, 1–1,5 mm dlouhé, postupně se prodlužující. Sifunkuly dlouhé, štíhlé, výrazně trubicovité. Tykadla dlouhá, kratší než u dospělců. U nymf je často zřetelný tmavší podélný pruh. 
Přezimující vajíčka černá, lesklá, pevná, protáhle oválného tvaru.

Perokresby apterních (bezkřídlých) a alátních (okřídlených) samic (převzato z Mšice a mšičky na ovocných dřevinách, D. Fryč, 2025)

Škodí sáním listů, způsobuje žluté skvrny, listy se po okrajích krabatí, žloutnou a usychají.

Zimuje ve stadiu vajíček na růžích, méně na bramborách. Na jaře se rychle množí na mladých listech. Již v dubnu se vyvíjejí okřídlené samičky, které přelétávají na různé hostitele.  
Kolonie mají rychlý růst a mohou se zdvojnásobit za méně než 3 dny.

Způsobuje nevýznamné škody, ale je přenašečem virů (až 70 druhů). Výrazněji působí u rostlin pěstovaných do vazeb, protože snižuje estetiku. Sáním se zpomaluje růst rostlin. 

Více viz metodika mšice na bramboru a mšice na salátu.

• Monitoring by měl probíhat od vzejití až do sklizně alespoň 1x týdně. 
• Pravidelně kontrolovat, zda se listy nektroutí. 
• Sleduje se primárně spodní strana listů, kde se mšice vyskytují především.
• Výskyt mšic může mít za následek přítomnost černí v důsledku sekretu medovice z mšic.

• Pěstování odolnějších odrůd. 
• Použití UV absorbující plastové folie by mohlo snížit šíření virů. 
• Podpora přirozených nepřátel (parazitické vosičky, slunéčka, larvy bejlomorek, zlatooček)
• Vyhnout se výsadbě v blízkosti rostlin napadených mšicemi nebo na pozemcích, kde v minulosti docházelo k napadení mšicemi.
• Odstraňovat plevele z pozemků (redukce hostitelů mšic, např. laskavec). 
• Pěstovat mezi rajčaty repelentní druhy zeleniny jako je cibule, česnek a petržel. 
• Odlákat mšice na alternativního hostitele, např. kukuřici. 

Při zjištění kolonií mšic je vhodné v závislosti na tom, zda jsou rostliny pěstovány v uzavřených nebo otevřených podmínkách využít přirozených nepřátel mšic, viz výše, nebo využít komerčně dostupných preparátů na bázi parazitoidů (Aphidius spp, Aphelinus sp., Praon sp.) nebo predátorů (Aphidoletes sp., Chrysopa sp. a Macrolophus sp.). V boji proti mšicím se dále se uplatňují přípravky na bázi entomopatogenních hub např. Lecanicillium spp. nebo Beauveria spp. V přírodě jsou mšice dále napadány houbami rodu Enthomopthorales. Aby byly přípravky na bázi hub účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci. Také výtažky rostlin z tabáku nebo citrusů vykazují aficidní účinky. Proti mšicím je možné využít též přípravky na bázi azadirachtinu. Ošetření je nutné opakovat a využít při aplikaci smáčedla, která narušují voskový povrch těla mšic.

Při napadení rostlin koloniemi mšic je třeba volit přípravky se systémovým účinkem tak, aby dokázaly postihnout jedince sající na spodu listů. Ošetření je vhodné provádět v 7denních intervalech, protože mšice mají vysoký reprodukční potenciál. Důležité je dbát na střídání účinných látek aficidů z důvodu rezistence.