Rostlinolékařský portál

Dicyklická ale i monocyklická (převládá anholocyklie). Prokázána na rostlinách 536 taxonů. 
Zimní hostitel: náprstníky, jestřábníky. 
Letní hostitelé: zelenina (brambor, celer, čekanka, dýně, křen, lilek, okurka, paprika, petržel, rajče, ředkev, řepa), okrasné rostliny (hledík, orlíček, zvonek, brambořík), ale také máta, ostružiník, citrusy aj.

Velikost 1,8–3,0 mm, světlé zelené až hnědé zbarvení. Tmavá hlava a hrudník. Dlouhá tykadla s tmavými prvními články, dlouhé rovné sifunkuli s tmavými konci.
Nymfy jsou světle zelené až žlutozelené, někdy s nádechem do růžova nebo hněda, vždy lesklé, bez výrazného voskového poprašku. Charakteristické zelené nebo rezavé skvrny u báze sifunkulí, patrné u nymf od 2.instaru.
Čerstvě nakladená vajíčka zelenavé až žluté barvy, postupně tmavnou do leskle černé, oválná, lesklá.

Perokresby apterních (bezkřídlých) a alátních (okřídlených) samic (převzato z Mšice a mšičky na ovocných dřevinách, D. Fryč, 2025)

Způsobuje deformace a změnu barvy listů, což může vést k přímému poškození bramboru a papriky. Může způsobit větší lokální škody (ohniskové šíření).
Většinou na spodní straně listů salátu se nacházejí kolonie mšic, listy žloutnou, rostliny zpomalují růst, může docházet ke zkadeření listů. Listy znečištěny medovicí, na které rostou černě.

V teplejších podmínkách se vyvíjí anholocyklicky, přezimují samičky na bramborových klíčcích nebo skleníkových rostlinách. Okřídlení samci jsou vzácní.

Pravděpodobně má evropský původ, ale nyní téměř kosmopolitní. 
Významný druh ve sklenících. Vektor nejméně 40 rostlinných virů (CMV, BYV, BWYV, PVY, PVA, PVX, PLRV).

Původní druh pravděpodobně v Evropě, nyní s kosmopolitním rozšířením.

• Odstraňování plevelů (obzvláště žlutě kvetoucí plevele). 
• V sadbových porostech co nejdříve eliminovat rostliny napadené viry. 
• Podpora přirozených nepřátel.

Mšice mají velké množství přirozených nepřátel – pestřenky, slunéčkovití s mnoho druhů z řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Zejména při slabém výskytu, který je však z hlediska přenosu virů také nebezpečný, je účinnost přirozených nepřátel vysoká. 
Při zjištění kolonií mšic je vhodné v závislosti na tom, zda jsou rostliny pěstovány v uzavřených nebo otevřených podmínkách využít přirozených nepřátel mšic, viz výše, nebo využít komerčně dostupných preparátů na bázi parazitoidů (Aphidius spp, Ahpelinus sp., Praon sp.) nebo predátorů (Aphidoletes sp., Chrysopa sp. a Macrolophus sp.). V boji proti mšicím se dále se uplatňují přípravky na bázi entomopatogenních hub např. Lecanicillium spp. nebo Beauveria spp. V přírodě jsou mšice dále napadány houbami rodu Enthomopthorales. Aby byly přípravky na bázi hub účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci.Také výtažky rostlin z tabáku nebo citrusů vykazují aficidní účinky. Proti mšicím je možné využít též přípravky na bázi azadirachtinu. Ošetření je nutné opakovat a využít při aplikaci smáčedla, která narušují voskový povrch těla mšic.

Při silném výskytu mšic lze využít chemické přípravky na ochranu rostlin na savé škůdce. Je však důležité brát na vědomí, zda-li při velkém výskytu přirozených nepřátel nebude insekticidní ošetření méně účinné než přirozená regulace.

D. Fryč, ÚKZÚZ