Rostlinolékařský portál

Monocyklická. Prokázána na rostlinách 213 taxonů jako např.: brambor, rajče, paprika, celer, mrkev, luskoviny, jahodník, řepa, sója, růže, ostružiník, smrk, borovice atd.

Mšice dorůstající 1,2–2,6 mm, jsou světle žluté až sytě zelené s výraznou kresbou na těle. Tykadla delší než tělo, sifunkuli tmavé s tmavší přírubou, chvostek světlý. Aptea má kresbu na zadečku ve tvaru podkovy, alata má taktéž výraznou kresbu na zadečku. Alátní formy jsou velmi vzácné. Nymfy mají stejné základní zbarvení jako dospělci, ale postrádají jejich výrazné černé kresby.
Mšice netvoří žádná vajíčka.

Perokresby apterních (bezkřídlých) a alátních (okřídlených) samic (převzato z Mšice a mšičky na ovocných dřevinách, D. Fryč, 2025)

Škodí sáním na listech, ale hlavně přenosem rostlinných virů. Tvoří kolonie na mladých výhoncích a vrcholcích. Sáním způsobuje deformace růstu a kadeření listů. Dochází ke snížení kvality. Medovice ulpívá na listech a jiných částech rostlin a je prorůstána černěmi, které tvoří tmavé povlaky, rostliny se následně přehřívají a mohou hynout.

Předpokládá se, že generační cyklus je pouze anholocyklický, samičky se tedy množí po celý rok pouze partenogeneticky. Největší populace jsou pravidelně zaznamenávány v jarním období.

Vektor nejméně 30 rostlinných virů (viry obilnin, bramboru, řepy, cibule, fazolu, celeru, květáku atd.).

Původní druh pravděpodobně ve východní Asii, nyní s kosmopolitním rozšířením.

K monitoringu a prognóze slouží žluté lepové štítky instalované v kulturách pěstovaných rostlin. Důležitá je kontrola pěstovaných rostlin.

• Odstraňování plevelů v porostech a jejich bezprostředním okolí. 

Mšice mají velké množství přirozených nepřátel – pestřenky, slunéčkovití s mnoho druhů z řádu blanokřídlých (Hymenoptera). Zejména při slabém výskytu, který je však z hlediska přenosu virů také nebezpečný, je účinnost přirozených nepřátel vysoká. 
Při zjištění kolonií mšic je vhodné v závislosti na tom, zda jsou rostliny pěstovány v uzavřených nebo otevřených podmínkách využít přirozených nepřátel mšic, viz výše, nebo využít komerčně dostupných preparátů na bázi parazitoidů (Aphidius spp., Aphelinus sp., Praon sp.) nebo predátorů (Aphidoletes sp., Chrysopa sp. a Macrolophus spp.). V boji proti mšicím se dále se uplatňují přípravky na bázi entomopatogenních hub např. Lecanicillium spp. nebo Beauveria spp. V přírodě jsou mšice dále napadány houbami rodu Enthomopthorales. Aby byly přípravky na bázi hub účinné, je nutné zajistit dostatečnou vlhkost po aplikaci.Také výtažky rostlin z tabáku nebo citrusů vykazují aficidní účinky. Proti mšicím je možné využít též přípravky na bázi azadirachtinu. Ošetření je nutné opakovat a využít při aplikaci smáčedla, která narušují voskový povrch těla mšic.

Při silném výskytu mšic lze využít chemické přípravky na ochranu rostlin na savé škůdce. Je však důležité brát na vědomí, zda-li při velkém výskytu přirozených nepřátel nebude insekticidní ošetření méně účinné než přirozená regulace.