Rostlinolékařský portál

Parazitují ve vajíčkách, larvách i kuklách jiného hmyzu, především motýlů, brouků, dvoukřídlých a blanokřídlých. Často parazitují u minujícího a hálkotvorného hmyzu. Larvy některých druhů jsou predátoři – konzumují vajíčka v kokonech pavouků nebo larvy bejlomorek. Vyvíjejí se i v hálkách háďátek a roztočů. Často hyperparazitoidi I. i II. stupně.
Lesknatka Diglyphus isae – larvy vrtalek Liriomyza trifolii, Liriomyza bryoniae a vrtalky rodu Phytomyza.

Zdravá, heterogenní krajina s dostatkem mikrostanovišť zajišťující dospělcům potravu (nektar a pyl), úkryt a alternativní hostitele pro vývoj larev. Vhledem ke krátké doletové vzdálenosti od zdrojů potravy k hostitelům je třeba podporovat výskyt kvetoucích rostlin v blízkém okolí porostů nebo přímo na pozemku výsevem nektarodárných biopásů. 
Upřednostnit selektivní pesticidy v době výskytu dospělců, kteří jsou nejcitlivějším vývojovým stádiem k insekticidům (při pohybu na rostlinách přijdou do styku s postřikem). 
Parazitická vosička Diglyphus isae je účinná při vyšší populační hustotě vrtalek a minimální teplotě 15 °C. Se vzrůstající teplotou se zvyšuje účinnost parazitoida. Dlouhý den podporuje aktivitu parazitoida. 
Přípravky na ochranu rostlin mohou mít přímý dopad na užitečné organismy, případně na ně mohou působit nepřímo, např. ovlivnit plodnost, zdárný vývoj (svlékání) nebo působit repelentně. Kompatibilitu přípravků/konkrétních účinných látek a vybraných užitečných organismů je doporučeno před aplikací ověřit na webových stránkách firmy Biobest nebo Koppert v tzv. side effect manuálech.

Drobné druhy (0,4–6 mm), délka těla většinou nepřesahuje 3 mm. Tělo často s kovovým zbarvením, tykadla nejvýše 9článková (+ kroužky), k tělu relativně krátká, nitka nejvýše se 4 články, u samců často větvená, chodidla 4článková, ostruha na přední holeni krátká a rovná. Parapsidální rýhy a/nebo 2 podélné rýhy na štítku většinou vyvinuté. Zadeček vždy stopkovitě připojen k tělu, i když stopka může být někdy krátká. Tělo slaběji sklerotizované, po smrti dochází u mnoha druhů při vysychání k deformaci, znemožňující diagnostiku. 
V ČR 410 druhů, v Evropě 1193. 
Lesknatka Diglyphus isae – dospělci jsou drobné parazitické vosičky. Délka těla je variabilní a kolísá v rozmezí od 1 do 2,3 mm. Tělo je zbarveno černě a má kovový zelený lesk. Samičky jsou větší než samečci. Samička má na zadních nohách žlutý pruh. Vajíčko je válcovité, průsvitné a lehce zaoblené, o velikosti od 0,1 do 0,3 mm. Larva prochází přes tři instary. První instar má tělo členěno na 13 segmentů. Dorostlá larva má modrozelené zbarvení. Kukla je zelená a jsou vidět výrazné červené oči, které postupně černají. Kukla měří přibližně 1,5 mm.

Podobné na další chalcidky (Chalcidoidea), od kterých se odliší podle kombinace znaků uvedených v popisu.
Lesknatka Diglyphus isae – dospělci mohou být jednoduše zaměněni s parazitoidy rodu Dacnusa popřípadě Aphidius.

V závislosti na druhu je parazitace od bezpříznakové až po viditelné larvy ektoparazitoidů na povrchu hostitele. Kuklí se uvnitř i vně těla hostitele. Obzvláště nápadní jsou gregaričtí parazitoidi housenek, kteří vytvářejí na housence shluky larev a později různé ornamenty z kukel v okolí uhynulého hostitele. U skrytě žijících hostitelů jsou viditelné výletové otvory, kterými se dospělci lesknatek prokousávali ven. 
Lesknatka Diglyphus isae – v porostu nelze snadno rozpoznat parazitované larvy vrtalek.

Biologie je dobře prozkoumána u parazitoidů významných škůdců a bioagens. Většina druhů vytváří více generací za rok, v závislosti na životním cyklu hostitelů. Jednotlivé generace se mohou barevně lišit. Samice při kladení vajíčka hostitele ve většině případů neusmrtí, larvy se vyvíjejí uvnitř i vně hostitele, jednotlivě nebo gregaricky. Procházejí 3–5 instary. Některé druhy žijí zpočátku jako parazitoidi uvnitř hostitele, starší larvy se prokusují na povrch a přecházejí na predační fázi, ve které napadají další jedince v okolí. Přezimují nejčastěji kukly nebo předkukly. 
Lesknatka Diglyphus isae je ektoparazit, což znamená, že vývoj jedince (vajíčko, larva, kukla a dospělec) probíhá vně hostitele. Samičky parazitují na larvách, které na začátku paralyzuje a následně naklade 1 až 3 vajíčka v její těsné blízkosti. Parazitická vosička preferuje pro vývoj larvy 2. a 3. instar vrtalek. Vylíhnutá larva parazitické vosičky propíchne ústním ústrojím larvu vrtalky a z venku ji vysaje, v důsledku sání larva vrtalky hyne. Během vysávání larva vrtalky měkne a hnědne. Larvy parazita se kuklí v mině, ale v delší vzdálenosti od mrtvé hostitelské larvy. Kukla leží tak mezi svrchní a spodní pokožkou listu a je snadno viditelná. Po vylíhnutí se dospělec prokouše na povrch listu. Výletový kruhový otvor je determinačním znakem parazitace, protože se liší od otvoru, kterým se uvolní dospělá vrtalka. Délka vývoje od vajíčka po dospělce je závislá na teplotě prostředí. Při 25 °C trvá vývoj přibližně 11 dní, zatímco při 15 °C až 26 dní. Nicméně, v prostředí s nižší teplotou žije samička delší dobu, přibližně 23 dní (15 °C), zatímco při 25 °C pouze 10 dní. Délka života koreluje s počtem nakladených vajíček. Při 15 °C naklade samička v průměru 290 vajíček. Při vyšší teplotě 25 °C naklade samička v průměru pouze 209 vajíček. Samička se v průběhu života živí i larvami vrtalek, kdy je schopna zkonzumovat až 190 larev.

Čeleď zahrnuje desítky druhů parazitoidů škůdců napříč plodinami. Některé druhy se vysazují ve sklenících jako bioagens (lesknatka Diglyphus isae). Další se úspěšně využívají k regulaci zavlečených invazních škůdců v oblastech nepůvodního výskytu. 
Parazitická vosička D. isae se využívá k regulaci vrtalek především ve sklenících i fóliovnících na plodové zelenině (rajčata, papriky, okurky) a okrasných květinách. Introdukce se provádí vypouštěním dospělců do prostoru napadeného vrtalkami. Vypuštění parazitoida by mělo být realizováno co nejdříve po jeho obdržení a to buď ráno, nebo večer. Pokud by byl produkt s parazitoidem skladován delší dobu v nepříznivých podmínkách, mohlo by dojít ke snížení účinnosti. Vhodná teplota pro skladování je 8 až 10 °C po dobu 1 až 2 dnů. Preventivně se aplikuje 0,25 jedinců/m² nebo 0,1–5 ks/m² kurativně. Vyšší dávky jsou určeny do okrasných květin. Parazitická vosička D. isae se často kombinuje s parazitoidem Dacnusa sibirica, který je účinnější při nižších teplotách, tj. 15–20 °C. Naproti tomu nad 20 °C je efektivní D. isaea. Nízká intenzita osvětlení snižuje účinnost D. isaea. V případě masového napadení rostlin vrtalkami je vhodné použít spolu s D. isaea a D. sibirica selektivní insekticid.

K. Holý, VÚRV
A. Bohatá, JČU