Brambory patří mezi rostliny pěstované obvykle v tzv. první trati, to znamená, že se k nim aplikují statková hnojiva, jejichž pozitivního působení využívají plodiny pěstované v rámci celého osevního sledu. Není to však pravidlo, brambory, stejně jako ostatní plodiny, nejlépe dokáží využít statková hnojiva v „druhé trati“. Statková hnojiva nabývají na významu i v oblasti dodávání živin. Hnojení brambor může mít různou podobu, i když standardem je vyzrálý chlévský hnůj. K statkovým hnojivům patří zelené hnojení, hnůj, močůvka, kejda a sláma.
Lze využít další organická a organominerální hnojiva, kam patří zejména průmyslově vyráběné komposty a substráty, ale i digestát z bioplynových stanic nebo kaly z čistíren odpadních vod.
Při hnojení minerálními hnojivy je třeba se pečlivě připravit a brát v úvahu řadu okolností. Důvody jsou nejen ekonomické (náklady na hnojení představují v průměru 9,1 % úplných vlastních nákladů na pěstování brambor), ale dotýkají se i životního prostředí a v neposlední řadě i vlivu na výši výnosu a kvalitu hlíz jednotlivých užitkových směrů pěstování. Při volbě dávek minerálních hnojiv je nutné respektovat především zásobu živin v půdě (P, K, Mg), dávku použitého statkového hnojiva (N, P, K), užitkový směr pěstování a délku vegetační doby zvolené odrůdy (v obou případech zejména N). Z pohledu brambor je u specializovaných pěstitelů výhodou, když se zásoba živin v půdě (Mehlich III.) na pozemcích určených pro pěstování brambor pohybuje v rozmezí: P = 80–115 mg/kg, K = 170–310 mg/kg, Mg = 160–265 mg/kg.
S ohledem na výše uvedené je účelné hnojení P, K a Mg hnojivy provést, a to důsledně s ohledem na jejich obsah v půdě v podzimním období a pro jaro ponechat pouze hnojení N hnojivy. Tento systém je efektivní především při spojení sázení s aplikací minerálních hnojiv. Úpravu výše dávky dusíkatých hnojiv lze provést i s ohledem na obsah anorganického dusíku zjištěného v půdě (NO3 + NH4) těsně před sázením.
Při jarním hnojení před sázením je možné aplikovat minerální hnojiva (jednosložková, vícesložková) rozmetáním naširoko se zapravením do půdy. Výhodné je použití kapalných hnojiv (rovnoměrné rozmístění živin). Tento systém, především z hlediska N hnojení, nevyhovuje v případě, kdy po aplikaci minerálního hnojiva následuje odkamenění. V tomto případě je hnojivo při rýhování a následné separaci zapraveno do celého orničního profilu, značná část N se stává pro rostliny nedostupnou a zvyšuje se nebezpečí jeho ztrát vyplavením. Výhodná je lokální aplikace minerálních tuhých nebo kapalných hnojiv při sázení, případně i v průběhu vegetace.
V jarním období může být na lehčích půdách provedeno i hnojení statkovými hnojivy, a to především kvalitním hnojem (30 t/ha), kejdou skotu (45–60 t/ha) nebo prasat (30–35 t/ha). Z organických (organominerálních) hnojiv přichází v úvahu kompost, a to především u pěstitelů raných konzumních brambor. Lze využít i digestát (20 t/ha). Základní podmínkou při využití jarního hnojení statkovými hnojivy je jistota, že tento zásah nezhorší fyzikální stav půdy (hrudovitost) a neoddálí sázení. Při všech výživářských opatřeních musí být dodržena platná ustanovení „nitrátové směrnice“ a „zákon o hnojivech“. Dávku kejdy, případně digestátu volíme s ohledem na obsah N v hnojivu tak, aby jeho množství nepřekročilo dávku N použitou při aplikaci 30 t/ha kvalitního hnoje. Jarní použití statkových hnojiv může být problematické v případě odkameňování, protože separátor může nerozloženou část hnojiva uložit do meziřádku spolu s kameny a hroudami.
V průběhu vegetace (do období tvorby poupat) je možné provést přihnojení dusíkem, případně hořčíkem, resp. speciálními listovými hnojivy s obsahem mikroelementů a vesměs s protistresovým účinkem. Přihnojení provádíme u porostů se zřejmým nedostatkem dusíku (hořčíku), poškozených např. krupobitím (listová hnojiva), případně na základě anorganických rozborů rostlin. K přihnojení dusíkem lze využít roztok granulované močoviny (do 9 %), v případě hořčíku roztok hořké soli (5 %) v kombinaci s postřikem proti plísni bramboru.
Rostlinolékařský portál se načítá...