Rostlinolékařský portál

Opadavé stromy i keře. Borka většinou hladká, typicky v tenkých vrstvách odlupčivá, někdy rozpraskaná, bílá, málokdy tmavohnědá nebo černá. Dřevo tvrdé, roztroušeně pórovité, bělavé až narůžovělé. Listy střídavé, spirálně postavené, jednoduché, dlouze řapíkaté, s opadavými palisty, žilnatina zpeřená. Počet žilek je poznávacím znakem. Pupeny přisedlé, kryté více šupinami. Dřeň ve větvičkách trojúhelníková až dvouřízná. Samčí jehnědy na koncích letorostů, přezimují. Samičí jehnědy přes zimu ukryté v pupenech na brachyblastech. Květy v převislých jehnědách většinou po třech v úžlabí trojlaločných až trojklanných podpůrných šupin. Plodenství je rozpadavá šištice, složená z tenkých papírovitých šupin a drobných okřídlených nažek. 
Existuje 120 druhů. 
bříza bělokorá 
Betula pendula Strom 15–25 m vysoký, s průběžným kmenem a řídkou, nepravidelně vejcovitou korunou, s převislými větvemi. Kůra v mládí žlutavá až načervenalá, borka již na slabých kmenech bílá, prstencovitě odlupčivá, vrstevnatá, na bázi kmene do černa rozpraskaná. Listy kosníkovitě až trojúhelníkovitě vejčité, 3–6 cm dlouhé, na bázi široce klínovité až uťaté, dlouze zašpičatělé, dvakrát pilovité, na rubu roztroušeně chlupaté, brzy lysé, nasivělé, 6–7 párů žilek. Na brachyblastech po dvou listech. Mladé listy lepkavé, na podzim se barví světle žlutě. Pupeny protáhle vejcovité, zašpičatělé, šedohnědé. Letorosty lysé, hnědavé, bíle bradavičnaté (pryskyřičnatě žláznaté). Samčí jehnědy po 1–3, zprvu vzpřímené, pak převislé, 3–6 cm dlouhé. Samičí jehnědy jen asi 2 cm dlouhé, dozrávají v rozpadavé žlutohnědé šištice 2–3 x 1 cm. Plodní šupiny mají prostřední lalok menší než boční. Nažky vejčité, světle žlutohnědé, dvoukřídlé, křídla širší než semeno. Semenáček má dvě stopkaté, drobné (2x3 mm), okrouhlé dělohy, první lístek velmi drobný, trojlaločný, další primární listy střídavé, široce vejčité, zašpičatělé, hrubě pilovité, chlupaté. 
Oblast rozšíření: Evropa, západní Sibiř.  
bříza papírovitá 
Betula papyrifera Strom 20–30 m vysoký, často vícekmenný. Borka hladká, bílá, nápadně v širokých pruzích (papírovitě) loupavá. Listy široce vejčité až trojúhelníkovitě vejčité, 4–8(10) cm dlouhé, na bázi široce klínovité až zaokrouhlené, se 6–8(9) páry žilek, žilnatina většinou pýřitá. Letorosty červenohnědé, roztroušeně žláznaté, v mládí pýřité. Šištice válcovité, 3–5 cm dlouhé, silnější a větší než u břízy bělokoré. Plodní šupiny pýřité, střední lalok delší než postranní. 
Oblast rozšíření: Severovýchodní a střední část Severní Ameriky. 
bříza pýřitá 
Betula pubescens Strom 10–20 m vysoký, s průběžným, kmenem a řídkou, kulovitou korunou, s křivolakými, nepřevislými větvemi. Borka i na starých stromech nápadně bílá, nerozpraskaná. Listy vejčité, 4–7 cm dlouhé, na bázi zaokrouhlené, krátce zašpičatělé, na líci sytě zelené, na rubu bledší, měkce chlupaté, později olysávající (alespoň na žilnatině chlupaté), dvakrát pilovité, řapík chlupatý, 6–7 párů žilek. Na podzim se barví žlutě. Pupeny protáhle vejcovité, tupé, hnědé. Letorosty chlupaté, červenohnědé, bez žlázek. Květy a květenství podobné jako Betula pendula. Šištice mají plodní šupiny měkce chlupaté, prostřední lalok delší než boční. Nažky úzce vejčité, světle žlutohnědé, dvoukřídlé, křídla stejně široká, jako semeno. 
Oblast rozšíření: Evropa, Sibiř až po Bajkal.