Rostlinolékařský portál

Jedná se o druh fytofágního hmyzu, který je oligofágně zaměřen na zástupce rodu Buxus spp. (např. Buxus roduntifolia, Buxus bullata, Buxus balearica). Dominanci ve střední Evropě má na druhu zimostráz vždyzelený - Buxus sempervirens.

Dospělí jedinci jsou oranžovožlutí až červení, přibližně 2,5 mm dlouzí a „komárovitého“ tvaru. Dospělí jedinci mají 14 tykadlových článků.
Larvy jsou žlutobílé až zelené a jsou asi 3 mm dlouhé.
Kukly jsou bělavé až tmavě žluté a asi 3 mm dlouhé. 

Díky velmi malých rozměrům larev i dospělců je vyloučení záměny tohoto druhu umožněna jen na základě trofické vazby na zástupce rodu Buxus.

Larvy tohoto druhu požírají vnitřní pletiva listu, jedná se tedy o minující hmyz. V místě napadení se tvoří na líci listu nenápadná světlejší skvrna s tmavším středem. Koncem léta se na rubu listů objevují nápadnější boulovité vyvýšeniny, v nichž larvy přezimují. Silně poškozené listy opadávají, případně zasychají celé výhony.

Poškození tímto druhem je pro svoji „závislost“ výskytu na zimostrázech velmi obtížně zaměnitelné. Např. druh Cydalima perspectalis poškození živných dřevin doprovází intenzivní přítomností larev druhu, trusu a charakteristických zápředků celých větví na hostitelských zimostrázech. Od některých savých bezobratlých se stejnou vazbou na zimostrázy lze odlišit tento druh bejlomorky přítomností aktivity larev (viz výše) na rubu listu v pozdějších fázích jejich aktivity.

Samičky kladou vajíčka v květnu, především na rub nejmladších listů. Následuje larvální vývoj, který je ukončen až na jaře další sezóny. Generace je tedy jednoletá a tento trend nemá tendenci meziročně varírovat.

Jedná se o zástupce s dostatečným potenciálem poškodit vitalitu i vzhled zasaženého jedince. V zásadě tento druh nezpůsobuje hynutí hostitelských dřevin, ale podstatně omezuje jejich estetický potenciál např. v architektonických a zahradních realizacích.

P. Martinek, MENDELU