Rostlinolékařský portál

Mák, přežívá na plevelných rostlinách (máky, merlíky, lebedy).

Napadá mák od vzcházení až do sklizně. Patogen patří k původcům padání klíčních rostlin. U napadených klíčenců je osemení vynášeno nad povrch půdy. V listové růžici se projevuje zaškrcováním kořenového krčku. Rostliny v důsledku omezeného přísunu vody a živin žloutnou a odumírají. Na lodyhách jsou modročerné podélné pruhy a přisedlé listy žloutnou. Listy jsou infikovány před květem až v květu. Na listech vznikají hranaté skvrny ohraničené žilkami. Při vlhkém počasí se na nich tvoří šedé vzdušné mycelium a až černé povlaky konidií. Časně infikované makovice zůstávají zakrnělé. Později infikované makovice jsou prorostlé šedavým myceliem, které povléká semena a vytváří husté chuchvalce.

Na listech je možnost záměny s bakteriální stonkovou hnilobou (Xantomonas campestris pv. papavericola) a plísní máku. Ve srovnání s bakteriózou jsou skvrny neprůsvitné, tmavší, porostlé houbovými vlákny. Skvrny plísně máku jsou o něco světlejší. Na makovicích je možnost záměny s černí máku a plísní máku. Makovice napadené P. calvescens jsou porostlé sametovým, olivově hnědým až černým povlakem konidií, uvnitř je šedé mycelium, které povléká semena nebo je spřádá do chuchvalce.

Zdrojem nákazy je infikované osivo. Houba může přežít na napadených rostlinných zbytcích a plevelných rostlinách. Primární infekce nastávají již při klíčení. K sekundárnímu napadení způsobují askospory uvolněné z plodnic, které se vytvořily na rostlinných zbytcích. Rozvoj patogenu podporuje vlhko a pozdní výsevy při následném teplém a vlhkém počasí.

Snižuje výnos a jeho kvalitu. Rozšířena ve všech lokalitách pěstování máku. V ročnících s vysokou vzdušnou vlhkostí a teplotou význam choroby roste.

Monitoring se provádí přímo v porostu na základě hodnocení výskytů choroby.

Rozhodování o ošetření se provádí na základě stavu porostu a aktuálního a předpokládaného průběhu počasí.

• Zdravé osivo.
• Odolné odrůdy.
• Zásady střídání plodin (min. 3–4 roky).
• Mák nesít do těžkých slévavých půd.
• Hustota porostu.
• Vyrovnaná výživa.
• Podpora rozkladu posklizňových zbytků.

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Moření osiva přípravky proti krytonosci kořenovému s účinností na houbové patogeny přenosné osivem. Fungicidní foliární ošetření před květem až do konce květu.

Kromě agrotechnických opatření má fungicidní ošetření v případě středního a vysokého infekčního tlaku dobrou účinnost na zdravotní stav i výnos.