Rostlinolékařský portál

Vytváří bezchlorofylné, ovíjivé lodyhy, které se bohatě větví. Tyto lodyhy bývají bělavé, nažloutlé až purpurové. Vytvářejí savé výběžky (haustorie), kterými se napojuje na dřevní a lýkové části svazků cévních hostitelské rostliny. Rozmnožuje se semeny, která v biologicky činných půdách hynou již po 2 letech. Na pole se semena dostávají osivem. Jiné způsoby šíření nejsou významné. Semeno klíčí na povrchu půdy, klíční rostlina je nitkovitá a bezbarvá (prokaulom). Není prokázáno, do jaké míry klíčení semen ovlivňuje stimulační účinek hostitelské rostliny. Nezachytí-li se klíční rostlina na hostitele do 2–3 týdnů, hyne. Kokotice se vyznačuje rychlým růstem a bohatým kvetením. Kvetoucí jedince nalézáme často již v prvém roce růstu. Hnízda kokotice se zřetelně projevují na jaře. V době druhé seče bývá již jetelovina značně potlačena, a spleť kvetoucích lodyh kokotice ji překrývá. Pominout nelze ani skutečnost, že v zeleném stavu je kokotice jedovatá pro koně, skot a prasata. 
Hubení kokotice bylo v Čechách nařízeno zákonem. Rozšíření a význam tohoto druhu je dnes hodnocen spíše jako „poměrně vzácný“ (KŮDELA, 1997, „Historický vývoj právních norem v rostlinolékařství“). Na přelomu 19. a 20. století bylo kokoticí napadeno okolo 60 % porostů jetelovin. Při regulaci kokotice je nejvýznamnějším opatřením čistění osiv na speciálních elektromagnetických čističkách. Tím byl výskyt kokotice výrazně utlumen. Do čištěné partie osiva se přimíchají jemné železné piliny. Tyto ulpí na nerovném osemení semen kokotice, což umožňuje jejich zachycení magnetem. Je pravděpodobné, že se takto vyselektovaly hladkosemenné formy kokotice. Vegetativně se množí částmi lodyh, které zůstávají zachycené na kořenovém krčku hostitelských rostlin a mohou přezimovat. Ohniska kokotice je třeba ničit hned po první seči (herbicidy). 

Roste v pobřežních křovinách, na okrajích vodních ploch, ve vlhkých lemech lesů, v příkopech, podél cest i na rumištích.

V našich podmínkách je nejvýznamnějším parazitickým druhem. Zapleveluje jeteloviny (jetel luční, vojtěšku setou, úročník lékařský), častá je na plevelích jetelovin a vedlejších hostitelských rostlinách, především z čeledí Fabaceae, Asteraceae, Brassicaceae a Lamiaceae. Častější je v teplejších oblastech.